Talcott Parsons
Talcott Parsons
Jedním z nejvýznamnějších amerických sociologů druhé poloviny dvacátého století byl funkcionalista Talcott Parsons (1902 – 1979). Významně přispěl ke studiu rodiny, byrokracie a odborných profesí, včetně profese učitele v instituci škola. Dá se říci, že se do dnešní doby nejvýznamněji podílel na rozvoji funkcionalismu, ve kterém jde při studování společnosti především o to, jak její různé části, tj. instituce, přispívají k udržení kontinuity celku. Pokud některá část společenského života nepřispívá ke stabilitě společnosti, není předána následující generaci a zaniká (propadlík ve třídě). Jak se dá zabezpečit chování jednotlivců, které zajistí, že společnost nezanikne? Parsons odpovídá, že trvání společnosti závisí na systému norem, které tvoří základ jednání jednotlivců ve společnosti. Tyto normy mohou mít více rovin: od obecných až po normy speciální, např.: když jeden hovoří, tak ostatní mlčí, nebo chceš-li něco ve škole říci, musíš se přihlásit. Jde tedy o to, jak si bude jednotlivec tyto normy zvnitřňovat (proces internalizace) v procesu socializace, což je jeden a týž proces, ale z různých perspektiv: z perspektivy společnosti (socializace), nebo z perspektivy jednotlivce (internalizace). Stabilitu společnosti při výměně generací lze zabezpečit socializací a internalizací, cílem těchto procesů je zabezpečení fungování systému. Samozřejmě, že tento proces sebou nese spoustu paradoxů. To, že funkcionalisté tyto paradoxy a možné konflikty příliš nevnímají, bývá jejich paradigmatu vytýkáno jako přílišné lpění na status quo ve společnosti. Proces socializace a internalizace tkví v interakcích, které známe z různých institucí (rodina, škola, církev …) a které probíhají za účasti generace dospělých (rodiče, učitelé, …) i dospívajících (děti, žáci, …). Samozřejmě, že tady jde o určité zjednodušení, vždyť tyto procesy provázejí jednotlivce po celý život. Parsons dále uvedený proces doplňuje o další dvě veličiny: výkon a sankce. Pojmem výkon označuje činnosti v jednotlivých rolích individua, které posuzují jiní podle očekávání toho, jak přispívají k fungování subsystému. Hodnocení výkonu je potom spojeno s možností sankce.