Socializace

Socializace
3.1. Socializace – vysvětlení pojmu
E. Durkheim (1858-1917) použil poprvé pojem “socializace” v dnešním smyslu. Durkheim tímto pojmem označil postup, prostřednictvím kterého připravují dospělí dospívající generaci na život ve společnosti a dělají ze sociálně nevyspělých lidí bytosti schopné společenského jednání. Použil tento pojem jako alternativní k pojmu výchova (výchova jako „socialisation méthodique”). Čistě formálně musíme pod pojmem socializace chápat proces začleňování se do společnosti, přičemž tento termín v sobě zahrnuje jak intencionální, tak funkcionální působení. Socializace v dnešním chápání znamená skutečnost, že lidský subjekt vzniká v závislosti na společnosti a jejích historických, materiálních, kulturních a institucionálních podmínkách. Z tohoto hlediska lze socializaci chápat jako “proces vzniku a vývoje osobnosti ve vzájemné závislosti na společensky zprostředkovaném sociálním a materiálním okolním světě.” (D.Geulen a K.Hurrelmann,1980, s.51)
Pojem socializace můžeme chápat ve třech polohách, které jsou vlastní třem společenským vědám – pedagogice, psychologii a sociologii:
 Pokud probíhá vývoj individuální osobnosti jen s pomocí přímých a nepřímých vlivů ostatních členů společnosti, je obsažen v pojmu socializace i tradiční pojem výchovy (pedagogika).
 Protože musíme vývoj osobnosti sledovat ve vzájemném působení se sociálním prostředím jako strukturální a rozvojový proces, patří k pojmu socializace i ty znaky, které zahrnuje psychologie.
 Protože vznik potenciálně společenského chování schopného lidského subjektu je spojen s procesy zprostředkování a vypořádání se se společenskými hodnotami, normami a vzory chování, je v pojmu socializace zachycena i teorie zespolečenštění (sociologie).