Sebevzdělávánípedagogicko-didakticky

Sebevzdělávánípedagogicko-didakticky. Po stránce pedagogicko-didaktické je sebevzdělávací proces předmětem naší pozornosti nejen jako realizace cílů a osvojování obsahů, ale také jako soustava operací s obsahem. Didaktika sku¬pinové výuky i didaktika sebevzdělávání rozlišuje tři hlavní fáze (operace) s obsahem, které současně spoluurčují použité metody. Tyto tři hlavní fáze jsou seznámení se s obsahem a jeho osvojení, jeho procvičování (upevňování) a ko¬nečně i ověřování (kontrola) osvojeného obsahu.
V souvislosti s tím nutno upozornit na změnu, která se v průběhu sebevzdělá-vacího procesu děje s cílem: Z ideově odborného podnětu (požadavku) přechá¬zí do podoby formálního úkolu („Prostudovat V. kapitolu…“). Z hlediska skupi¬nové výuky není ani uplatnění zmíných tří fází systematické: Sebevzdělávající se jedinec je využívá jen podle potřeby, jen podle toho, jak sám chápe nutnost jejich uplatnění. Jejich rozsah i frekvence často kolísá.
Seznámení se s obsahem a jeho osvojování. Tato didaktická fáze je pro mno¬ho sebevzdělávajících se tou hlavní. O příslušných studijních činnostech (akti¬vitách) se zmiňujeme zvlášť. Odborná literatura odkazuje na výhody postupné¬ho seznamování se s obsahem např. odborné literatury: Nejprve jde o sezná¬mení rámcové a o rozdělení textu na příslušné oddíly, které mají být zvládnuty. Společně s tím nutno plnit další úkol, jímž je porozumění dosud neznámým termínům a pojmům. Pak následuje vlastní osvojování, založené na opakova¬ném pročítání jednotlivých částí textu. Vlastním předmětem osvojování jsou myšlenkově či problémové celky, nikoliv formální podoba textu. Znamená to, že mechanické pročítání textu bez paralelní myšlenkové činnosti není účinné.