Sebevzdělávání

7. Sebevzdělávání
jako součást celoživotní edukace
Následující text má shrnout zvolenou problematiku sebevzdělávání, dále má aplikovat tuto problematiku na podmínky edukace dospělých a konečně má poskytnout i základní poučení učitelům (lektorům) i ostatním profesionálně i dobrovolně působícím řídícím osobám, které jsou pověřeny edukačními čin¬nostmi. Pro tuto poslední kategorii má text přinést poučeni dvojího druhu: Jed¬nak takové, které jim má umožnit prohlubovat jejich individuální přípravu k výkonu funkce, a pak takové, které by jim usnadnilo koncipovat vybranou problematiku v přednáškách pro řízené osoby.
Nesnadnost vytčeného úkolu dokládá [funkčníposun problematiky sebevzdě¬lávání — z někdejší roviny kultivace osobnosti do polohy těsných souvislostí s profesní průpravou. Účastníci sebevzdělávání jsou a budou ve stoupající míře v situaci, že budou muset v zájmu zkvalitnění své práce dosti podstatně po ce¬lou dobu své životní dráhy rozšiřovat své vzdělání i svou způsobilost řešit nové úkoly.
Tím se diferencují různé roviny samého pojetí sebevzdělávání, jeho cíle, ob¬sah, rozsah i frekvence aktivit.
Je ovšem zřejmé, že jakékoliv sebevzdělávání kultivuje osobnost sebevzdělá¬vajícího se.
Sebevzdělávání (a sebevýchovu) chápeme dnes jako završení předchozích etap edukace člověka. V profesní průpravě je dosažení požadovaného stupně vzdělání jedním z předpokladů dosažení i určitého postavení v pracovním pro¬cesu. Čím je toto postavení náročnější, tím spíše vyžaduje pokračování v tom, co započala škola. To se vztahuje k odborné, vedoucí, učitelské i lektorské funkci, do níž pracovník dorostl poté, když prožil jistou dobu na jiných funkčních mís¬tech a získal zde takové zkušenosti, které mu umožňují rozšiřovat ideově od¬borný obzor spolupracovníků, resp. zájemců.