Problematika sebevzdělávání je složena z poznatků,

Problematika sebevzdělávání je složena z poznatků, které jsou nutným do¬plňkem i aplikací hlavních témat pedagogických i psychologických. V praxi též zasahuje do řízení, neboť rozvíjí výklady o motivaci. Zpřesňuje též pohledy na odbornou vyspělost řízených osob, takže se dotýká i problematiky personální práce.
Znalost praktických forem a metod sebevzdělávání má stále stoupající význam pro různé profese i jejich postavení v pracovním procesu. Umožňuje pohotovou orientaci v nových úkolech, osvojení nových poznatků, efektivní roz¬pracování těchto poznatků do podmínek vlastního pracoviště aj. Umožňuje i vyrovnat se s přechodem do nových podmínek pracovních i životních, získávat další kvalifikaci, vědomosti i dovednosti: Přední pracovník se stává vedou¬cím, vedoucí navíc učitelem či lektorem, lektor prohlubuje svou specializaci a zvyšuje svůj podíl na zkvalitnění personální základny.
Zvládnout předkládané téma byť jen v obrysech znamená motivovat tvůrčí postupy v různých směrech.
Předkládané téma je zde rozpracováno především z hlediska didaktického. Pro zjednodušení koncipuje vědomostní složku problematiky především se zřetelem k jejímu praktickému využití.
Z výběrově zpracované poznatkové báze problematiky volně přechází k in¬strukci, zejména pokud jde o využívání informací a metod sebevzdělávání. Z široké oblasti hygieny duševní práce využívá text zvláště poznatky o pracovním režimu a úpravě pracoviště. Nově klasifikuje/MHÁrn/ typy sebevzdělávání, sebevzdělávání z hlediska řízení a zvláště převod výsledků studia do praxe, tedy realizaci jednoho z hlavních cílů sebevzdělávání. Nově je zařazena a zpracová¬na též kapitola o základních studijních pramenech.