Otázka lidské svobody v konfrontaci s determinismy
Otázka lidské svobody v konfrontaci s determinismy
Teorie:
1. člověk je absolutně svobodný
Názory o absolutní lidské svobodě jsou dnes spíše historickým pozůstatkem osvícenství. Obrovským přínosem bylo poukázání na složitost lidského rozhodování a s tím spojené determinanty. Které však přetrvávají často v právnické zákonodární tradici dodnes, např. konstituce USA. Tzv. liberální filosofie předpokládá lidskou svobodu a s ní spojenou zodpovědnost člověka. Například právo na vlastnění zbraně, trest smrti, apod.
2. člověk je absolutně determinovaný
Relativně je snadné dokázat, že člověk může být za určitých okolností přesvědčen, že jedná svobodně, ačkoliv jeho chování je determinováno vnějšími vlivy, př. Posthypnotická sugesce. Hypnotizovaný je přesvědčen, že jedná na základě vlastní vůle, zatímco hypnotizér a případné publikum dobře ví, že jeho aktivita je determinována předchozí sugescí. Podobně racionalizují své chování epileptičtí pacienti s rozděleným corpus callosum. Analogii uvádí Daniel Dennett, naše zdůvodňování chování je jako sdělení „vládního mluvčího, který je sám mimo okruh těch, kteří přijímají důležitá rozhodnutí. Na základě experimentu můžeme mluvit o existenci mozkové předběžné znalosti vědomého záměru.
3. člověk je částečně svobodný např. teorie autodeterminace
Většina antropologů si uvědomuje sílu nevědomých determinantů a sociálních nátlaků na osobu a přesto uznává svobodu lidské osoby, někdy omezenou na vnitřní rozhodnutí. Například V. E. Frankl popisuje svobodu člověka v podmínkách koncentračního tábora. Kde za stejných okolností „ se narodili světci ochotní obětovat svůj život za druhé a lidské bestie“. Například. Sv. Maxmilián Kolbe, Dietrich Bonhoeffer. Lidskou svobodu zdůrazňují existenciální směry v podobě „dramatu rozhodování“.
Nahlížení jednotlivých psychologických směrů na lidskou svobodu se odvíjí od antropologických předpokladů, z nichž jednotlivé psychologické směry vycházejí.
