Opakování je další didaktická operace

Opakování je další didaktická operace. Už stručné shrnutí navozuje opaková¬ní. Jde zejména o hlavní členění obsahu, jeho podstatné rysy a pojmový aparát. Takovéto opakování (též zvané prvotní shrnutí) nemůže v jedné organizační formě nahradit opakování, resp. procvičování celých obsahových bloků, může však přispět posluchačům k tomu, aby se lépe orientovali v problematice a tím se ovšem takové opakování stává součástí konstrukce /výstavby/ realizovaného obsahu. – V jedné organizační formě se může vyskytnout i několikrát. V před¬náškovém cyklu má být rozložení takového opakování předem dobře promyšle¬no, aby bylo srovnatelné ve všech přednáškách.
Uplatňování operativního hlediska uspořádání obsahu pomáhá též likvidovat představu přednášky jako schůze, kde referenti prostě šíří informace a nestarají se o to, kdo a jak referoval před nimi téže skupině osob a kdo a jak bude refero¬vat po nich. Uplatnění operativních postupů pomáhá zvyšovat i didaktickou rozpracovanost přednášky.
Kontrola (ověřováni) vytvořených vědomostí je logickou částí didaktické konstrukce. Vzdělávání dospělých ovšem stojí před vážným problémem, jaké formy ověřování nastolit. Podle zvolených forem se ovšem mění i subsystém výstavby realizovaného obsahu.
Je zřejmé, že tradiční formy zkoušek např. ze středních nebo vysokých škol mnohdy bývají v edukaci dospělých afunkční. Nelze je ovšem zcela redukovat tam, kde jde o způsobilost k obsluze řízení stroje aj. Ve vzdělávání dospělých všeobecně se proto využívají závěrečné besedy, pohovory, samostatné práce dospělých a jiné formy, umožňující kontrolu výsledků studia. Tyto formy však nejsou exaktní.
Uspořádání obsahu má tedy i svůj operativní rozměr. Jeho míra je dána peda¬gogickým cílem, návazností na jiné obsahy, povahou předmětu apod. Operativ¬ní rozměr může být formálně vyjádřen různým způsobem (činnostmi poslucha¬čů v průběhu akce aj.).