Členění formální organizace

8.5.1 Členění formální organizace
Členění základních forem edukace (akcí) má svá kritéria, jež jsou schopna přispět k rozpracování příslušné typologie. V praxi se vyskytuje výrazný typ organizační formy, jíž se stala organizaceformální. Má své typizované uspořá¬dání skladebných prvků, jejich funkční odlišení, odpovídající vztahy souřad-nosti i podřadnosti. Formální organizací je např. instruktáž. Jejím opakem je organizace neformální, např. nepovinná exkurze. Ve formální organizaci může¬me určit různé struktury, např.
– profesionální (lektor, demonstrátor),
– kompetenční (řízené a řídící osoby),
– kooperační (souřadně postavené týmy, plnící zadané úkoly),
– komunikační (lektor-demonstátor, lektor-frekventanti, demonstrátor-fřekven-
tanti, frekventanti mezi sebou aj.).
Také tyto struktury se stávají předmětem pozornosti andragogické didaktiky, sledující problematiku řízení edukačního procesu ve skupině.
Z předchozího vyplývá, že edukační forma má některé obecné rysy, které jsou vlastní každé organizaci. Vedle toho se však vyznačuje některými rysy zvláštní¬mi. Jsou to zvláště vazby na formální podmínky jejího vzniku, jejichž naplnění vtiskuje edukační formě její neopakovatelný charakter. Organizační forma je vázána svou vnější podobou k cíli a obsahu edukace, i k její metodě. Jinou funkč¬ní strukturu má klasická expozice (prezentace) obsahu v typizovaném časovém rozmezí, jinou příležitostná přednáška s diskusí. Podle toho, jak se pohybují osoby a předměty v čase a prostoru, jaké jsou činnosti osob, vyjadřujících me¬todické operace, mění se struktura organizační formy v průběhu edukačního procesu, mění se i sama organizační forma. Organizační formy edukace dospě¬lých však nejsou typologicky detailně rozpracovány podle metod, neboť v rámci jedné organizační formy mohou být uskutečněny různé didaktické fáze, cílově-programové operace apod. Hlavní členění organizačních forem těží z formálních ukazatelů.