Jednotlivé typy studijních (informačních) pramenů můžeme tedy podle shora uvedených hledisek členit

Jednotlivé typy studijních (informačních) pramenů můžeme tedy podle shora uvedených hledisek členit např. na prameny textové, grafické a zvukové. Naše členění je ryze praktické. Sleduje především potřeby studujícího, nikoliv exakt¬ní třídění pramenů v informačním smyslu. Uplatňuje kritéria, s nimiž si studují¬cí již navykl pracovat a jejichž význam si osvojil dřívější praxí.
Textové prameny. Soubor základních studijních materiálů pro sebevzdělává¬ní tvoří neperiodická literatura. Zachycuje vybrané poznatkové soubory již uspo¬řádané do věcných i logických celků, což je pro studujícího výhodné. Nevýhod¬né ovšem je, že nepřináší nejnovější poznatky z oboru, neboť má obvykle dlou¬hé výrobní lhůty. Výjimku tvoří dílčí studie rozmnožené jednoduchými techni¬kami.
Aktuální stav věci zachycuje literatura periodická, u níž však chybí hloubka zpra¬cování. Zato přináší problematiku v širokém horizontálním záběru. Textové pra¬meny, pokud nejsou k dispozici v distribuční síti nebo pokud jsou staršího data, obstarávají veřejné knihovny jednotné sítě a na pracovišti speciální útvary. Pro sebevzdělávání v organizacích jsou důležité i forny podnikové dokumentace.
Neperiodickou literaturu tvoří zvláště učebnice, skripta, odborné {naukové) publikace určené veřejnosti. Početně omezenému okruhu uživatelů slouží neve¬řejné interní tisky, jako jsou studijní zprávy, rozbory, výzkumné zprávy, projek¬ty a široká řada účelových materiálů určených pro potřebu řídících orgánů. Za¬tímco se první skupina často vyznačuje technikami hromadné výroby (xerox, ofset, knihtisk), druhá se vyrábí individualizované jednoduchými výrobními technikami (rotaprint) v malých nákladech.