Základní psychologické koncepce
4. Základní psychologické koncepce: asocianismus, hlubinná psychologie, tvarová psychologie, behaviorismus a fyziologie vyšší nervové činnosti, jejich filozofická východiska a současná kritika
Asocianismus = psychologický směr vrcholící koncem 19. století, představa, že celý psychologický život vzniká spojováním prvků jako mozaika z drobných kamínků.
Je to nejstarší teorie učení, má dva základní principy:
1) všechny poznatky mají svůj původ v počitku /vidím, slyším, vnímám, hmatám/
2) jednotlivé poznatky – elementy se nám v mysli spojují – asociují, a tak vlastně vzniká pojem.
Spojováním představ začínáme myslet. Tato teorie klade vysoké nároky na paměť.
Hlubinná psychologie
vychází z názoru, že lidské projevy jsou složitou souhrou vědomých a nevědomých procesů. Snaží se proniknout do hluboko uložených prožitků člověka, do jeho podvědomí.
Zakladatelem psychoanalýzy je vídeňský psychiatr S. FREUD. Svou prací upozornil na vliv nevědomých motivů na chování člověka, které jsou podle něj určovány vývojem pohlavního pudu.
C.G.JUNG – zavedl pojem kolektivního podvědomí, které obsahuje koncentrovanou zkušenost celé historie lidstva.
A.ADLER – ústředním pojmem je pocit méněcennosti, o jehož překonání se člověk snaží sebeuplatněním.
V současném psychoanalytickém přístupu – neopsychoanalýze – dochází k velkému odklonu od Freudova učení. Pojí ho s ním jen to, že přikládá určitý význam roli podvědomých psychických sil a raným dětským zkušenostem.
