V souvislosti s novým pojetím základního školství…

V souvislosti s novým pojetím základního školství, které začalo být do praxe zaváděno od roku 1976, byl 1. stupeň základní školy zkrácen o jeden rok (1.-4.ročník), základní škola byla tudíž osmiletá, povinnou desetiletou školní docházku dokončovala mládež ve dvou prvních ročnících středního vzdělávání.

Po 17.11.1989 vyvstala nutnost přehodnocení a úpravy stávajících učebních osnov. Česká pedagogická teorie navázala na tradice školství hlavně z předmnichovské republiky a navázala kontakty se západní pedagogikou . Významné pro rozvoj českého školství je i to, že byl umožněn vznik alternativního školství. Např. na 1. stupni ZŠ byly postupně do praxe zavedeny tři vzdělávací programy :
– Obecná škola (od září 1993 na určitých školách, které se dobrovolně přihlásily tento projekt ověřovat)
– Základní škola (od září 1996, podle tohoto programu se vzdělává 75% žáků)
– Národní škola (od září 1997, tento program si zvolilo asi jen 50 škol v České republice)

Vznikla řada alternativních školy : školy církevní, waldorfské, montessoriovské, daltonské,angažované učení, škola hrou, zdravá škola aj.
Rozšířila se síť vysokých škol, vznikají vyšší odborné školy.

V současné době od školního roku 2007/2008 se na školách začíná učit podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Podle tohoto programu si každá škola zpracuje svůj školní vzdělávací program, kde mohou být respektovány individuální podmínky každé školy. Učitelé získávají více volnosti pro svoji práci, ale také více zodpovědnosti za svoji práci. Výuka zaměřená na osvojování vědomostí má být vystřídána výukou, která se zaměří hlavně na rozvoj dovedností, na vlastní aktivní činnost žáků, na to, aby uměli získané vědomosti uplatnit v praxi.