Terapeutické schéma při práci s dětmi

Terapeutické schéma při, práci s dětmi:
1. Navození kontaktu a vytvoření důvěry, u předškolních dětí se pozitivního vztahu dosahuje nejčastěji pomocí adekvátní věkové hry. Přiblížení se k dětem školního věku se také děje prostřednictvím hry, ta však musí být pečlivě promyšlena, aby odpovídala struktuře osobnosti dítěte a aby se předešlo možným nedorozuměním. Kontakt s dospívající mládeží se daří navázat nejlépe pomocí osobního rozhovoru. Dhrssen při něm doporučuje použít líčení cizích potíží.
2. Odlehčení – relativizace problémů, které se kolem dítěte nakupily, se provádí v předškolním a mladším věku také zpravidla při hře. Používá se k tomu různých materiálů, panenek, miniaturního světa. Dále je možno provést scénotestu, loutkového divadla, malování prsty, modelování s plastelínou, moduritem, stříhání nebo trhání papíru, lepení koláží. Výbornou technikou je spontánní nebo řízená hra na pískovišti, vaření a míčové hry. Dospívající mládež může modelovat, zabývat se různými technikami, které se u nás používají při pracovním vyučování, malování, kreslení. V poslední době se zvlášť doporučuje Winnicottova metoda náhodných čar, kdy terapeut se zavřenýma očima nakreslí čáru a dítě má dokreslit smysluplnou kresbu. Role se vyměňují a obsah nakresleného je možné analyzovat. Je to však metoda, která je smysluplná jen v rukou zdatného, teoreticky vybaveného a empatického terapeuta.
3. Odhalení konfliktů – jak dalece můžeme odhalit a popsat dítěti konflikt, to závisí na úrovni rozvoje jeho osobnosti, jeho věku a inteligenci. U malých dětí se obvykle nové řešení dříve konfliktních situací předvádí v symbolické hře.
4. Upevnění a nacvičení nově získaných a modifikovaných vlastností a postojů – u malých dětí se provádí opět v symbolické hře. Některé nově získané vlastnosti je možné cvičit, rozvíjet a upevňovat i při hrách, při nichž se hodnotí výkon. Jinak se před závodivými hrami v rámci terapie varuje. Dospívající mládeži se postupně stanoví cíle, které však musí respektovat struktury jejich osobnosti. Jednotlivé kroky musí být pečlivě odměřovány a nároky zvyšovány.
5. Doznívání terapie a osamostňování – i dětem v předškolním věku je nutné zprostředkovat pocit, že existujeme ve světě (“In-der-Welt-Sein”). To je základem světonázoru a společenského citu. Školní děti a dospívající mládež jsou schopni prožívat v závislosti na zralosti a inteligenci tuto skutečnost ještě intenzivněji. Není možné přejít a neverbalizovat odpovědi na otázky: Já a druzí lidé. Já a svět. J8 a prostředí, do kterého vstupuji. Bez tohoto završení by předchozí terapie neměla úspěch.