Sociální prostředí

Sociální prostředí – složitě strukturovaný systém, podíl na kvalitu života člověka, v němž žije, pracuje, vychovává a vzdělává, odráží potřeby subjektu a objektu.
1. Prostředí objektivní se skládá z jednotlivých elementů propojených vzájemnými vazbami
2. Prostředí subjektivní je tvořeno těmi elementy, které jsou dány potřebami objektu

Sociální klima školy je jev odrážející vztahy mezi členy sociální skupiny, atmosféru ve vyučovacích hodinách i mimo vyučování, organizaci školy, existenci a jasnost vymezených školních pravidel, ochotu a snahu pomoci žákům

Socializační funkcí školy je postupná integrace žáků do existujícího společenského systému.
Školní prostředí kromě sociálních podmínek charakterizují materiální podmínky a dotváří kvalitu přírodního okolí školy.

Sociální svět – hmotný a přírodní

Sociální interakce – vše, co obklopuje žáka v jeho nejbližším prostředí, ovlivňuje a podílí se na jeho rozvoji osobnosti a utváření nových vazeb s ostatními v lidské společnosti

Sociální komunikace – určuje, jak vnímám sám sebe, svého partnera (protivníka, žáka), svoji vlastní (referenční) skupinu atd.
– odraz sociálního světa žáka, způsob vyjadřování jsou typickým obrázkem rozmanitých subkulturních skupin mládeže (slang, argot)
– vymezuje a popisuje sociální role ve skupině

Vrstevnická skupina – prostředek pro osvojení nových sociálních rolí, navazování přátelství apod.
Demokracie a právní systém podporuje občanskou integraci (sounáležitost všech členů společenství)

Okolím se rozumí to, co existuje objektivně mimo objekt