Rodina jako výchovný činitel

16. Rodina jako výchovný činitel
Pojmy: rodina, funkce rodiny, rodinné prostředí, základní potřeby dětí, cíle rodinné výchovy, styly rodinné výchovy

Rodina = malá sociální skupina, vzniklá manželstvím a umožňuje vzájemné soužití mezi manželskými partnery, soužití rodičů a jejich dětí, utváření vztahů mezi příbuznými a vztahů mezi rodinou a společností.

Podle počtu generací rozlišujeme rodinu na:
– základní – otec, matka, děti,
– rozšířenou – taky prarodiče, strýce, tety a ostatní příbuzné,
– orientační – rodina, ve které se jedinec narodí,
– reprodukující se – rodina, kterou člověk zakládá vstupem do manželství.

Funkce rodiny –chápána jako úkoly, které plní vůči svým příslušníkům a vůči společnosti:
1. ekonomicko – zabezpečovací funkce – slouží nejen pro účely rodiny, ale taky pro rozvoj ekonomického systému společnosti, příslušníci se začleňují do výrobní či nevýrobní sféry,
2. biologicko-reprodukční – děti jsou pokračováním života rodiny, další stránkou je, že manželství je institucí pro společensky (právně a eticky) uznávaný pohlavní styk,
3. odpočinek a regenerace tělesných a duševních sil – plní funkci kompenzačního prostředí proti světu profesních povinností, , zejména u dospělých, děti většinou nachází prostředí “regenerace sil“ mimo rámec rodiny,
4. výchovně socializační vliv rodiny – spolu s jejími emocionálně – ochrannými úkoly považováno za nejvýznamnější působnost rodiny na dítě, zejména – raného dětství, předškolního a mladšího školního věku (výchova = proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji; socializace = proces objevování lidské společnosti jedincem a zaujetí adekvátní pozice ve společenské dělbě úloh a činností, tj. „ zařazování“, „vrůstání“,do společnosti).