Prosociální a altruistické chování se rozvíjí v závislosti na těchto podmínkách
Prosociální a altruistické chování se rozvíjí v závislosti na těchto podmínkách:
1. Ve výchově dítěti od počátku poskytujeme přiměřenou dávku svobody, kterou podmiňujeme přebíráním odpovědnosti dítěte za vlastní rozhodnutí, limitem míry svobody se postupně stává tradiční vodítko „moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého“
2. Ve výchově využíváme spíše indirektivní metody: diskuse nad životními problémy a situacemi, zprostředkovávání osobních zkušeností, které pro dítě mohou být jak příjemné, tak nepříjemné, a následně reflexe atd.
3. Uvědomujeme si, jak významné jsou pro dítě dobré vzory a snažíme se je mu výchovou zprostředkovat
4. V rodině vytváříme takové prostředí, ze kterého dítě získává prožitky ze spoluúčasti na rozmanitých aktech prosociálnosti (tolerance, vzájemné pochopení, respektování a pomoc jako naprosto běžné projevy všech členů rodiny), dítě vedeme postupně:
nejdříve ho učíme spoléhat se v různých záležitostech přiměřeně samo na sebe (podporujeme jeho svébytnost)
postupně ho zapojujeme do všech rodinných činností (od samoobslužnosti přes spolupráci s dospělým po „vlastní povinnosti“ v rodinných aktivitách)
pak ho přivádíme k pomoci blízkým lidem nebo skupině (babičce, sousedovi,…)
tuto pomoc pak rozšiřujeme i na ostatní, kteří to potřebují (slabí, nemocní, v problémech)
Velmi důležité je takové vedení, které dítěti poskytuje pozitivní stimulaci při všech těchto aktivitách, probouzí jeho „dobré já“, pozitivně jsou hodnoceny dobré činy, podporuje se rozvoj jeho svědomí. Nepodceňujeme ani vliv společného sdílení pocitu uspokojení s celou skupinou lidí, kteří konají altruistickou činnost; lze pak očekávat, že dítě bude stejným způsobem reagovat i mimo tuto skupinu a tuto zkušenost může velmi dobře dětem zprostředkovat i škola.