Představitelé české pedagogiky (konec 19. stol. a 1. polovina 20. stol.)
Představitelé české pedagogiky (konec 19. stol. a 1. polovina 20. stol.)
Na konci 19. století vytvořil systém české pedagogiky Gustav Adolf Lindner (1828-1887), Tento pedagog, filozof, psycholog a sociolog působil jako středoškolský profesor, později ředitel českého učitelského ústavu v Kutné Hoře a roku 1882 se stal prvním profesorem pedagogiky na Karlově univerzitě. Jeho známá díla jsou Obecné vychovatelství, Všeobecné vyučovatelství a Pedagogika na základě nauky o vývoji přirozeném, kulturním a mravním. Lindner zdůrazňoval národní prvek ve výchově, požadoval vysokoškolské vzdělání pro učitele základních škol a zasazoval se o vyšší vzdělání dívek.
Na konci 19. a začátku 20. století ovlivnil názory na výchovu svým filozofickým dílem filozof, politik a státník Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937). Své mravní názory, které se vztahují k výchově vyložil v díle Ideály humanitní. Vyzývá k výchově v duchu humanity a naplňování křesťanských ideálů.Důraz klade na mravní výchovu. Pedagogické názory jsou dále obsaženy např.v přednáškách Některé problémy pedagogické a didaktické nebo v brožuře Student a politika.
Nástupcem G.A. Lindnera na Karlově univerzitě se stal František Drtina ( 1867-1925). Zabýval se reformou učitelského vzdělávání, požadoval důrazně vysokoškolské vzdělávání všech učitelů.Tyto názory vyložil ve spise O reformě učitelského vzdělání. Za cíl výchovy pokládal tak jako T.G. Masaryk ideu humanity. Položil základy historicko- srovnávacího studia v naší pedagogice. Do oblasti dějin filozofie a dějin pedagogiky patří dílo Ideály výchovy.
O rozvoj české psychologie se zasloužil profesor filozofie František Krejčí (1858-1934). Své pedagogické myšlenky vyjádřil ve spise Pozitivismus a výchova. Požaduje vysokoškolské vzdělání učitelů a jednotnou školu pro mládež do 14 let. Teprve hmotnou nezávislostí a společenským oceněním se dostane učiteli patřičného ocenění ze strany veřejnosti.
Psychologické základy výchovy zdůrazňoval František Čáda (1865-1918). Je považován za zakladatele české pedopsychologie. Prováděl výzkumy dětské kresby a dětské řeči. Této problematice věnoval své spisy Dětské kresby, Přehled studia dětské řeči, Studium dětské řeči.