Ad “PRÁCE”

II. Ad “PRÁCE”
Dospívání je obvykle ještě obdobím přípravy na povolání a jeho délka odpovídá náročnosti cílů. Adaptovanost v oblasti práce sice optimálně souvisí s adekvátností profesionální orientace, avšak volba povolání, probíhající již v období puberty je zákonitě ještě zatížena zájmovou šíří, nevyhraněností, kolísáním a oddechovým rázem zájmových aktivit, sama osobní motivace se teprve zvolna zbavuje nerealistických představ a navíc postrádá představu u daných možnostech. Dosud také chybí dostatečná vyspělost složek Jáství (sebepoznání, sebepojetí, ideální Já, ambice) i integrovanost celé osobnosti (vyspělost cílů, hodnot, ideálů). Hoši mívají zpravidla zralejší přístup, zatímco dívky jsou zpravidla orientovány jen na mezilidské vztahy. Ani u nich se však v tomto směru ještě nedá hovořit o uvědomělém “přijetí závazku” a odpovednosti.
Některé osobní motivační podněty nabízí Maslowova hirarchie potřeb, podle níž po naplnění základních biologických potřeb i potřeby jistoty a bezpečí vyvstávají další tři potřeby, které se však nemusí dařit rovnoměrně uspokojovat. Je to potřeba seberozvoje, potřeba získání sociální pozice, a potřeba být uznáván. Pocit skutečného „naplnění života“ však prý spočívá v optimálním uspokojování všech tří uvedených oblastí. Ve svém fenomenologickém modelu vrstev osobnosti uvádí P. Lersch tři “vrstvy snah”: 1) snahy po prožívání, 2).snahy po uplatnění a 3) snahy po tvoření. (Odpovědi tří stavitelů pyramid na otázku co dělají: První řekl „otesávám kámen“, druhý „živím rodinu“ a třetí „stavím chrám”.)
Výkon je v pracovním procesu vždy podmíněn jak z hlediska subjektu (ífyzická i psychická způsobilost. motivace, kvalifikace, délka praxe, zdravotní stav atp.), tak vnějších podmínek, kde rozhodují faktory organizační (režim práce a odpočinku, technologie, odměňování ), technické (chemické a fyzikální) a sociální (personální činnosti, mezilidské vztahy).
III. Ad “HRA”
Napomáhá udržování nezbytné rovnováhy mezi pracovním vypětím a schopností vypnout jakékoliv cílesměrné úsilí a svobodně se bavit. Přirozené zvídavost a zákonité rozšiřování okruhu působnosti představuje v dospívání nemalé nebezpečí “zakopnout dříve než vykročí”. Člověk disponuje nejen city, ale také rozumem, který by měl v těchto případech převzít funkci varujícího “supervizora”.
Vlastnosti a schopnosti pro občanskou kompetenci lze rozvíjet prostřednictvím jakékoliv činnosti. Například každá sportovní činnosti rozvíjí určité specifické psychofyzické schopnosti i osobnostní vlastnosti, tanec provází navíc společensko výchovný efekt, kulturní zájmy pomáhají v procesu kultivace i autokultivace formovat nejvyšší východiska sebeřízení atp. Zájmy, na rozdíl od školy, poskatují jen více či méně systematickou tříšť vědomostí a dovedností, představujících v podstatě “subjektivní svět” každého člověka.