Manifestní a latentní funkce

Manifestní a latentní funkce
Podíváme se ještě na jeden přístup k funkcím školy. Tento přístup rozvinul americký sociolog Robert Merton, když zavedl pro lepší pochopení individuálního lidského jednání, ale i funkcí společenských institucí ( kultura, vzdělání, výroba…) známé rozlišení na tzv. manifestní a latentní funkce.
Manifestní – zjevné, vědomé, které v sobě zahrnují předpokládané a zamýšlené následky. Manifestní projevy určitého jevu jsou známé a kryjí se s uvedenými motivy jednajících. Sociologové, kteří tvrdí, že funkcí školy je vzdělávat a vychovávat, funkcí armády je bránit stát, funkcí rodiny je vychovávat děti, funkcí nemocnice je léčit nemocné – budí dojem, že funkcí společenských věd, tady sociologie, je konstatovat známé banality (Keller, 1991, s. 95). Proto nabízí Merton funkce latentní.
Latentní – skryté, neuvědomované, které přinášejí důsledky nepředpokládané, nevyhlašované, nezamýšlené. A to na základě toho, že lidské konání je především účelové, jdoucí za nějakým cílem. Ale stává se, že výsledek tohoto konání neodpovídá záměru, výsledek se předvídat nedá. Tento nepředvídaný výsledek snažení mnohdy ve svém důsledku zastíní cíl původní. Právě tady začíná být sociologie zajímavá, málo banální. Např. armáda, která manifestně brání vlast, latentně může zároveň ruinovat národní hospodářství. Školy a nemocnice, jejichž manifestní poslání je zřejmé, mohou latentně sloužit jako místa sociálního zabezpečení pro své zaměstnance, učitele a lékaře.
Tato optika je velmi důležitá, protože dokáže oddělit rovinu subjektivního cíle a rovinu reálného výsledku, a tak můžeme formulovat objektivní vysvětlení.
Které to tedy jsou ty manifestní, tj.otevřené a hlásané funkce školy? Ve shodě s americkými sociology ( R. Schaefer, 1989) můžeme za ně považovat dvě základní:
 přenos vědění,
 rozmisťování jedinců do socioprofesních pozic.
Všechny ostatní jsou v jejich interpretaci funkcemi latentními, které působí skrytě. Zmíníme zde některé:
 podpora sociální a politické integrace,
 udržování sociální kontroly,
 výchova a vzdělání jako stimuly sociální změny, někdy i stagnace,
 přenos kultury.