Renesance

Renesance

(Itálie 13. století, hlavní fáze – konec 14. stol. – 15. stol., 16. století záalpské země)

– proč Renesance vzniká?
o SeveroItalská města vydělala na křížových cestách bohatnou
o Nositelem vzdělanosti už je měšťanstvo ne církev
o Měšťané: „Proč se připravovat na posmrtný život, když si mohu užívat již teď?“

Znaky renesanční filozofie:
– důraz na individualitu člověka (má rozum,schopnosti a je vázán na přírodu)
– návrat k antice (inspirace ideálem krásy – kalokaghatia)
– věda je nezávislá na víře (vychází z experimentů,přesněji zkoumá přírodu, kvantitativní vysvětlení (měří,váží,zachyceno vzorci), vznik exaktních věd)
– neduchovní charakter myšlení (orientace na člověka a přírodu)
– Díky objevu knihtisku se renesanční myšlenky šíří např. do Nizozemí (Erasmus Rotterdamský).
– Humanismus – člověk by si měl pozemský život užít – není to jen příprava na smrt příroda je chápána jako předmět vědeckého bádání
– Panteizmus – Bůh vše prostupuje, je všude (ve středověku byl teizmus)

Obnovení Platónovy akademie
– byl studován v 15. a 16. století.
– Po dobytí Cařihradu (1453) se do Florencie sjíždějí učenci.

Georgius Gemisthos Plethón
– Působil v Konstantinopoli, utíká do Florencie
– obnovil Platónova Akademie – výuka v originále finančně podporována Medicejským rodem

Marsilius Ficinus
– znalec Platónových děl
– působil v Akademii

Pico della Mirandela
– zkoumal nový pohled na člověka: osud člověka je dán člověkem samotným ( ,,Každý svého štěstí strůjcem“)
– také působí v Akademii

Lorentius Valla
– působil na Platónově akademii
– zpochybnil Konstantinovu donaci (svěření pozemků do správy papeže) od které církev odvozovala nároky na světskou moc