Období císařství

3. Období císařství (od roku 30 př.n.l. do roku 476 n.l., do zániku západořímské říše, do
dobytí Říma Ostrogóty)

Elementární školy (ludi) vzdělávaly i děti chudých svobodných občanů. Ve školách
gramatických a rétorských byli vychováváni úředníci pro potřeby státní správy. Později
byly školy gramatické rozděleny na ústavy latinské a řecké. Začaly vznikat i odborné
školy, např. právnické, učiliště pro mediky, architekty a inženýry. Vznikly státní vysoké
školy, např. v Římě, Athénách, Alexandrii a Konstantinopoli. Zakládaly se též knihovny.
R. 426 byly školy v Římě zestátněny a učitelé se stali státními úředníky. Nad školami je
ustanoven státní dozor.
Postupně od 1. století n.l. začalo pronikat do Říma křesťanství. Po jeho zestátnění
milánským ediktem r. 313 začíná i výchova nabývat křesťanského charakteru. Začíná
docházet ke splývání antické a křesťanské kultury.

Pedagogické názory římských filozofů a myslitelů

Marcus Tullius Cicero (106-43 př.n.l.) Byl slavným řečníkem, a proto viděl vrchol vzdělání v řečnictví. Zdůrazňoval studium rétoriky, filozofie a historie. Nevěnuje pozornost studiu přírodních věd a gymnastice. Požadoval individuální přístup k žákům a zmírnění kruté školní kázně.
Marcus Terentius Varro (116-27 př.n.l.) vytváří soubor studijních disciplín, které vychází z alexandrijské školy – gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a múzika. Tyto obory převzal středověk pod názvem sedmero svobodných umění.

Lucius Annaeus Seneca (4 př.n.l.- 65 n.l.), stoický filozof, vychovatel císaře Nerona. Zdůrazňuje mravní složku výchovy, hledání pravdy. Vrchol vzdělání viděl ve filozofii . Ve výchově je nutný živý příklad učitele a ne plané poučování. Neúplné vědění je škodlivé. Jeho známým heslem bylo Neučíme se pro školu, ale pro život.

Marcus Aurelius (121-180 n.l.), římský císař, nazývaný „filozof na trůně“, stoický filozof. Zastával názor, že člověk se musí naučit žít rozumně a mravně. Má žít ve shodě s přírodou a světovým rozumem, jehož součástí je rozum lidský.