Shrnutí:
Učení je podmínkou trvalejší změny psych.fcí, kt.vzniká na zákl.zkušenosti. Funkcí učení je adaptace na aktuální podmínky. Jedním z nejjednodušších způsobů učení je cviční, kdy se žádoucího efektu dosahuje pouhým opakováním. Podmiňování je proces jednoduchého učení, kt.vzniká na zákl.asociace. Buď na zákl. spojení urč.podnětů (klasické podmiňování, nebo spojením urč. reakce s jejími důsledky (operantní podmiňování). Schopnost učení je součástí inteligence, specif.lids.formou učení je kognitivní a sociální učení. Kognitivní zahrnuje zpracování info. , porozumění různým vztahům i obecným pravidlům. Sociální je závislé na kontaktu se společností, umožňuje jedinci, aby porozuměl normám, kt.zde platí a osvojil si požadované formy chování. V této souvislosti jde obv. o učení nápodobou a identifikací. Paměť i učení se rozvíjí v rámci celkového rozvoje rozumových schopností, v interakci s dalšími dílčími kompetencemi.
Zdroj:
NAKONEČNÝ, M. Moderní psychologie. Praha: S&M 1997, s. . ISBN: 80-901387-6-4.
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.74-93. ISBN: 80-246-0841-3.
6. PAMĚŤ
Paměť je základním předpokladem úspěšného přizpůsobení organismu a kontinuity jeho vývoje. Její základní funkcí je uchovávání zkušeností.
– paměť je proces nebo vlastnost duševního života, schopnost uchovat minulou zkušenost
