TVOŘIVOST

TVOŘIVOST
kreativita- činnost, jejímž výsledkem je něco nového, hledání více správných řešení, tvořivá řešení jsou nejen správná, vzhledem k okolonostem, ale i neobvyklá, původní.
duševní schopnost, která jen částečně souvisí s inteligencí, přesahuje tradiční chápání pojmu inteligence, nelze zjistit běžnými testy. Jsou tři hlavní přístupy ke zkoumání tvořivosti:
1)Produkty tvořivosti- je možné zkoumat tvůrčí produkty – umělecká díla, nová řešení problémů. Tvůrčí produkty zůstaly a zůstávají často zavrženy v době vzniku a jejich tvůrci nepochopeni.
2)Tvůrčí osobnost- zkoumání duševních pochodů lidí tovřících. Jejich motivy (inspirace), rysy osobnosti…)
Činitelé tvůrčího zvládání životních úkolů, vnitřní- určitá míra inteligence , otevřenost nové zkušenosti, sebeovládání a odpovědnost- přakonávání strachu z neúpěchů, aktivita, prožnost v poznávání
vnější– výchovné postupy (vyžaduje podřídivost, průměrnost), tlak ke konformitě a odmítání odlišností , kulturní stereotypy
Bariéry tvořivosti- Sociální (zahrnují kulturní vzorce, společenská tabu) Emociální (vlastní strach že udělám chybu, touha po rychlém úspěchu) Kognitivní (neschopnost vyboči ze zajetých kolejí)
Vlastnosti tvořivosti- dle F.P.Guilforda rozlišujeme kromě paměti, rozpoznávání nových informací i konvergentní myšlení (představuje vyvíjení logických závěrů jediným možným postupem třeba na principu dedukcí) a divergentní myšlení (představuje tvoření informací z informace původní, klade se důraz na novost, množství a význam těchto alternativ). Dle Guilforda vlastnosti divergentního myšlení- tvořivosti 1)plynulost (schopnost plynule si vybavovat slova) 2)pružnost (pohotovost užívat osvojené informace) 3)propracování (schopnost dotáhnout 4)původnost (originalita) 5)citlivost (schopnost postihnout podstatu) 6)redefinice ( schopnost najít nový rozměr řešení)
3)Tvůrčí proces- heuristika (hledání postupů, metod řešení) Fáze tvorčího procesu dle H.Poincaré
1) příprava (orientace v problému, promyšlení podstatného)
2) Inkubace (jedince rozvíjí aktivitu a hledá různá vhodná řešení, vymýšlí postupy, porovnávání různých přístupů)
3) Iluminace (uplatnuje se momenty tvůrčí činnosti -inspirace intuice)
4) Verifikace (ověření v praxi, zkouší se vytvořený postup)

TEMPERAMENT A CHARAKTER, RYSY OSOBNOSTI
Antická typologie – antické teorii 4 temperamentových typů, která vycházela z řeckých lékařů a jejich teorie správného poměru tělních tekutin- cholerik (převaha žluté žluči), melancholik (černé žluči), sangvinik (krve) a flegmatik (hlenu). Termíny jsou to tedy antické. Pak vzniklo mnoho typologií ale zároven byly pochyvnosti o vytváření typů lidí.
Biologické pojetí typů německého psychiatra Ernesta KRETSCHMERA od 20.let 20.st. Určil 3 základní typy dle stavby těla:
 PYKNICKÁ stavba těla- oblé, měkké tvary, kulatá lava (nekomplikovaná povaha, potřeba společnosti, sdílný, otevřený…)
 ASTENICI- štíhlé osoby (uzavření, obtížně se přizpůsobují, formálně logické myšlení)
 ATLETICKÁ stavba- svalnatí (flegmatičtí nebo choleričtí)
Podobně tyto typy popisuje Američan William SHELDON (pyknik=endomorfní typ, atletik=mezomorfní, astenik=ektomor.)
Fiziologické výzkumy podporují ideu řídící úlohy nervové soustavy. Ruský fyziolog I.P.PAVLOV –temperament je projevem typu vyšší nervové činnosti. Je podmíněn základními vlastnostmi nervových procesů podráždění (excitace) a útlumu (inhibice) a jejich střídáním. Tři základní vrozené vlastnosti nervových procesů
– síla – schopnost nerv.systému odolávat zátěžím, opakem je slabost
– vyrovnanost střídání procesů podráždění a útlimu proti nevyrovnanosti
– pohyblivost nervových procesů, pohotovost reakce jedince, projeví se to např v tom, jak rychle se přizpůsobí změnám
C.G.JUNG –dle tohoto švýcarského psychiatra existují lidé –extraverti (jsou více ovládáni vztahem k vnějšímu světu, zaměřeni navenek, rádi jsou mezi lidmi, jsou přístupní, přátelští…) a introverti (orientovaní dovnitř, dominuje subjektivní názor, jsou uzavření, dávají přednost samotě, bohatší vnitřní život, hůře se přizpůsobují změnám).
H.J.EYSENCK – převzal z typologie Junga pojmy extra a introverze a doplnil je o dimenzi labilita a stabilita. Kombinací těchto dvou dimenzí umístěných na kolmých osách dostává model osobnosti, kde jsou typy labilní extr., stabilní extr…..
TEMPERAMENT-. Na temperamentu závisí jak snadno a rychle u něho vznikají city, jak jsou silné, jak živě se projevují navenek a jak rychle se střídají. Je to je obecná vlastnost (soubor vlastností) jedince, nemá vlastní zážitkový obsah a uplatnuje se ve způsobech reagování, prožívání a chování jedince . Tmeperament je podmíněn především biologicky, vrozeným typem vyšší nervové činnosti a je třeba k němu přihlížet při volbě zaměstnání…. Základnímy znaky temperamentu, které se uplatnují ve způsopbech prožívání a chování jedince (duševních dějích) jsou:
– celkové zaměření duševních dějů do nitra jedince nebo na okolí, postižené protikladem (extra- introverze)
– celkové emocionální ladění duševních dějů (libost- nelibost)
– snadnost či nesnadnost s jakou se reakce objeví (práh vzrušivosti- rozčílí se?)
– trvání reakce po skončení podnětu (uklidnění hned, za 2 hodky….)
FRIEDMAN a ROSENMAN -do obecného povědomí se dostaly výsledky práce těchto lékařů , charakterizovali typ osobnosti A (na základě způsobu svého života a osobnostní sdtrukturou je zvýšeně náchylný k srdečním selháním, u těchto lidí lze shleda- nedostatek času, perfekcionismus, nutkámí přepracovávat se, dělat několik věcí najednou, neschopnost relaxovat, je netrpělivý, ambiciozní, soutěživý, agresivní, tvrdě pracuje, produkuje stresový hormon noradrenalin a vzniká na něm závislost) osobnost typu B (rozvážná, klidná, uvolněná, hrozí jí menší riziko stresu a srdečních chorob)
CHARAKTER- je subsystém osobnosti, který umožnuje kontrolu a řízení jedincova jednání podle společenských, zejména morálních požadavků. Je úzce propojen s ostatními subsystémy osobnosti, zvláště s temperamentem a formuluje se během vývoje osobnosti vlivem výchovy i působením soviálních vlivů a životních zkušeností. Charakter jako jedna ze složek podílející se na profilu osobnosti je stále ještě složitým celkem, v němž můžeme rozlišit větší počet částí, vzájemně se překrývajících *vztah k lidem (kladný x záporný)- ohledupolnist taktnost… *vytrvalost (vlastnost vůle)- cíl ztížen překážkami *odolnost k zátěži (stabilita x labilita)- v náročných životsních situacích, u katastrof… *kontrola a řízení temoperamentových vlastností –s rozvinutým charakterem umí svůj temperament krotit *sebehodnocení- správné ohodnocení svých schopností, umožnuje reagovat přiměřeně. *svědomí –co má či nemá udělat, vyvine se v dětství při sociálním učení *společenské postoje a hodnotové orientace, osobní filozofie, náboženská víra- závislé na motivaci jedince, jeho hiearchii potřeb.