Behaviorální psychologie
3. Behaviorální psychologie
na počátku 20. Století vyslovil americký psycholog John B. Watson názor, že vědeckému poznání je přístupné pouze chování – behavior , proto by mělo být předmětem psychologie.
pokud chce být psychologie vědou je nutné, aby bylo její zkoumání opakovatelné (jako ostatní přírodní vědy)
behavoristé odmítali vůbec uvažovat o duševních procesech jednotlivce, za skutečné považují jen zkoumání typu S-R (podnět-reakce)- zkoumání podnětů v okolí a následných reakcí jedince.
nezajímaly je vrození dispozice jedince, ale pouze vrozené a naučené formy chování – později připouštěli existenci osobnosti (O) – S-R-O
zdůrazňování vnějších vlivů, propracování zákonitostí procesů učení, prokazování různých forem nežádoucího naučeného chování
pokud se na nějaký podnět naučíme reagovat nevhodně můžeme se naučit na tentýž podnět reagovat lépe
4. Hlubinná psychologie
vznikla v Evropě přibližně ve stejné době jako v USA behaviorismus – stále trvá, i když v novější podobě
nelze ji pochopit bez základních informací a sociálním prostředía o rodinných vztazích zakladatelů jednotlivých směrů
používá jako hlavní metodu introspekci, pozorování a zkoumání vlastního nitra
• Sigmund Freud (1856 – 1939)
• Alfréd Adler (1870 – 1937)
• Carl Gustav Jung (1875 – 1961)
Sigmund Freud
narodil se na Moravě v početné židovské rodině, vládl zde přísný , poměrně starší otec, matka láskyplná, chlapec pociťoval v rodině ohrožení, bál se otce, bál se o matku
rodina se přestěhovala do Vídně – Freud se stal úspěšným lékařem, psychoanalitikem – nikdy se nepřizpůsobil mentalitě Vídeňanů, ti ho nikdy nepřijali mezi sebe. Nebyl schopen udržovat dlouhodobější přátelství – byť ho obdivovali jako svého učitele
téměř celou dospělost trpěl rakovinou čelisti
oddaný vztah ke své manželce se kterou měl 6 dětí
do svých teorií zakotvil vztahy, které měl ke svým rodičům