Vědecká psychologie

Vědecká psychologie

V období středověku a renesance zůstávají úvahy o duši člověka součástí spisů náboženských a filozofických. Neurofyziologické objevy 19. Století, které potvrdily závislost duševního dění na činnosti mozku vedly k postupnému opouštění pojmu duše. Za vědecký byl pokládán materialistický přístup.

1. Biologický přístup
 ústřední myšlenkou je názor, že totiž kognitivní procesy mohou být předmětem vědeckých experimentů, tak jako fyzikální a chemické jevy či anatomie lidských orgánů.
 za počátek vědecké psychologie je považováno založení prvního Psychlogického institutu roku 1879 v Lipsku
 tento institut založil lékař a fyziolog W. Wundt – věnoval se poznávání základních prvků duševního dění, počitků, emocí, pocitů, vnímání, představování si dřívějších vjemů a řeči, které se podle něj spojují do vyšších celků na základě asociací.
• asociační zákony
• zákon podobnosti
• zákon kontrastu
• zákon dotyku v prostoru a čase

Z asocianismu vycházel i německý psycholog Hermann Ebbinghaus – zkoumal učení a paměť pro slovní látku (kolika opakování je třeba k osvojení textu, kterému rozumíme a kolik k osvojení nesmyslného textu, jak rychle se zapomíná apod.)

2. Tvarová psychologie
 nový princip učení – tvůrčího řešení situace – vzhledem (tato myšlenka vznikla v Německu M. Wertheimer, K. Koffka, W. Kohler – dokazování množstvím experimentů)