Představitelé existencialistické pedagogiky

Představitelé existencialistické pedagogiky : Otto Friedrich Bolnow (1903-1991)
Klaus Schaller (1925)

Nejvyšší hodnotou této pedagogiky je člověk. Proto cílem výchovy je rozvoj individuality, individuální osobnosti člověka. Ve výchovném procesu hrají důležitou roli nejen činitelé racionální, ale též činitelé iracionální, jako jsou citové prožitky. Ve škole je proto velmi důležitý citlivý vztah pedagoga k žákům, pozitivní klima ve třídě, kladné citové působení na žáky, tvůrčí přístup učitele k práce a jeho nadšení . Zdůrazňuje se zde princi radostnosti ve výuce.

Neotomistická pedagogika, vychází z neotomismu, náboženské filozofie 20. století, která vychází z učení Tomáše Akvinského (viz středověk, scholastika).

Představitel neotomistické pedagogiky : Jacques Maritain (1882-1973), francouzský filozof,
formuloval principy neotomismu v díle Výchova na rozcestí. Provádí kritiku
současného stavu společnosti, kde převládá egoismus, brutalita, lidstvo degeneruje.
Lidstvo může zachránit křesťanský humanismus, křesťanská výchova. Jen tímto
způsobem může lidstvo překonat hlubokou morální a duchovní krizi.

Antiautoritativní pedagogika – dovádí úsilí o svobodnou, volnou školu, která by nebyla
autoritativní, k úplnému extrému.Požaduje úplné odtržená školy od tradic.
Prosazuje výchovu zbavenou jakéhokoli útlaku, výchovu, která by podporovala
sebevědomí žáka, nepotlačovala jeho potřeby, zabezpečila jeho svobodný rozvoj
(srovnej Rousseau, Tolstoj..)

Antipedagogika se liší od antiautoritativní pedagogiky tím, že odmítá výchovu vůbec. Jde
o směr, který se objevil v Západní Evropě asi před třiceti lety. Chce bojovat
proti výchovné společnosti, výchova je „mrzačení dětí“. Stoupenci antipedagogiky
požadují pouze vzdělávání, ale bez výchovy, která podle nich dítě pouze deformuje.