AGRESE
AGRESE
Agrese bývá obvykle definována jako napadení, útočné či výbojné jednání, projev nepřátelství vůči určitému objektu, úmyslný útok na překážku, osobu, předmět stojící v cestě. Agrese může být také definována jako násilný způsob dosahování cíle nebo destruktivní chování, směřující k fyzickému, slovnímu nebo symbolickému útoku vůči jinému jedinci (předmětu).
Agresivita je definována jako útočnost, tendence k násilnému a útočnému jednání (to, co jedince k agresi vede)
Typy agrese podle E.Fromma:
1) agrese „benigní“ (nezhoubná, účelová) – je fylogeneticky programovaná, obranná a slouží přežití jedince i druhu a je nástrojem biologické adaptability. Jakmile pomine ohrožení, zaniká.
2) agrese „maligní“ (zhoubná) – je krutá a destruktivní. Je specificky lidská, není fylogeneticky programovaná a neslouží biologickému přizpůsobování. Slouží člověku k uspokojení jeho žádosti a prožitku libosti, který mu přináší.
Podle intenzity můžeme dělit na agresi:
1/ bez vnějších projevů (pouze v myšlení)
2/ projevená navenek slovně
3/ destrukce předmětů
4/ fyzické napadení druhé osoby
Podle aktivity:
a) aktivní (útok)
b) pasivní (neúčast, přehlížení)
Agresivitu je třeba odlišovat od asertivity, tedy schopnosti prosadit se bez zjevné agresivity, založené na dostatečném sebevědomí.
Agrese a agresivita zaměřená proti sobě se nazývají autoagrese a autoagresivita.
Dětští agresoři se v posledních ročnících školy stávají členy nežádoucích sociálních skupin, zhoršují se v prospěchu a využívají méně svých schopností. V dospělosti pak mají více konfliktů se zákonem než ostatní.
