Vývoj vztahů mezi školou, rodinou a veřejností

17. Vývoj vztahů mezi školou, rodinou a veřejností. Kooperace v edukačních vztazích mezi učitelem a rodiči žáků
Pojmy: vnější reforma školství, vnitřní reforma školství, demokratizace vztahů mezi školou a rodinou, rada školy

Kooperace = spolupráce, součinnost, spolupůsobení lidí, kteří jsou zainteresováni na výsledném produktu společných činností.
Kooperace mezi učitelem a rodiči žáků by měla být založena na partnerství, a to s ohledem na skutečnost, že značná část výchovy a vzdělávání se odehrává v rodině, a že učitelé a rodiče mají různé kompetentní a vzdělávací funkce, které spolu musejí být v harmonii, aby byly účinné. Pro současnou školu je typické, že se v dominantním postavení vůči rodičům ocitají častěji učitelé, než naopak. Pokud není tato nerovnováha odstraněna, může se stát závažnou překážkou v těchto kooperačně partnerských vztazích.

Vnitřní reformou školy jsou míněny změny a posun v motivech, názorech a postojích učitelů i rodičů, které jsou dány vymaněním se z tradičních, někdy konzervativních, nepřirozených, historickými i společenskými okolnostmi utvářených vazeb.

2 základní modely spolupráce (kooperace) s rodinou:
1. „rodič jako klient“ – tradičně uplatňovaný model, jeho rysy:
– rodiče jsou závislí na zprávách od učitelů,
– rodiče jsou ve vztahu ke škole pasivní,
– rodiče jsou vnímáni jako nekompetentní (neprofesionální) partneři,
– rodiče stojí na okraji, svůj podíl na řízení uplatňují pouze zdánlivě.
2. „rodič jako partner“ – demokratický přístup, jeho rysy:
– rodiče jsou aktivní,
– rodiče vnímáni – dostatečně kompetentní,
– rodiče mohou přispět k realizaci a přípravě školních projektů,
– rodiče jsou odpovědni za rozvoj dítěte spolu s pedagogy,
– rodiče mohou pracovat v různých týmech, spoluvytvářet život školy.