Vývoj českého školství byl přerušen německou okupací v letech 1939-1945

Vývoj českého školství byl přerušen německou okupací v letech 1939-1945. Po osvobození v roce 1945 začal boj jednotlivých politických stran o charakter našeho školství.
Po vítězství KSČ v roce 1948 byla zavedena školským zákonem schváleným 21.dubna 1948
důsledná koncepce jednotného školství v duchu marxisticko-leninské ideologie. Byla zdůrazněna političnost školy. Povinná školní docházka se prodloužila z osmi na devět let.
Jednotná státní škola byla rozdělena na tři stupně:
– první stupeň tvořila škola národní (1.-5. ročník),
– druhý stupeň čtyřletá škola střední (6.-9.ročník,
– třetí stupeň tvořily školy povinné a výběrové- gymnázia, základní odborné školy (od r.
1954 školy učňovské).
V roce 1953 byla změněna povinná školní docházka na osmiletou, v roce 1959 byla opět
prodloužena na 9 let. Střední vzdělání bylo realizováno na tříleté Střední všeobecně
vzdělávací škole ( v roce 1968 prodloužena na 4 roky a začala se označovat opět názvem gymnázium.)

Podle zákona z roku 1960 vypadala jednotná školská soustava následovně:

1. jesle a mateřská škola – předškolní výchova pro děti do 6 let
2. povinné základní vzdělávání od 6 do 15 let – na základní devítileté škole, popř.
v příslušných ročnících škol pro mládež vyžadující zvláštní péči
3. střední a vyšší vzdělání pro mládež od 15 let, různé typy škol :
odborné učiliště a učňovská škola, střední škola pro pracující, odborná škola, střední
odborná škola,střední všeobecně vzdělávací škola (později gymnazium) aj.
4. vysoké školy pro mládež s úplným středním vzděláním
5. v době mimo vyučování se dostává mládeži výchovy ve školních a mimoškolních
výchovných zařízeních
6. pracující získávají nové nebo si prohlubují vzdělání ve studiu při zaměstnání na
školách, v kurzech apod. :
7. mládež navštěvující školy i pracující (při zaměstnání) mohou studovat umění a
jazyky v lidových školách umění a lidových školách jazyků.