Syndrom vyhoření
Syndrom vyhoření je vymezován mnoha autory, obecně je charakterizován:
Únavou
Výrazná je především únava emoční, která se projevuje pochybovačnou nedůvěrou a necitlivou otrlostí ve vztahu k lidem, jimž má být postižený pracovník nápomocen, či také cynismem. Únava vyhoření – na rozdíl od únavy, která se projevuje například v rámci chronického únavového syndromu, – na dovolené rychle mizí.
Bezmocností a beznadějí
Budoucnost a vlastní síly vidí postižený pracovník černě. Na rozdíl od člověka depresivního však ze svého stavu viní především okolí a jeho nenálada se vesměs omezuje na pracovní okruh. Připojuje se také často náchylnost k tělesným onemocněním, která se s trváním vyhoření zhoršuje.
Dochází také ke ztrátě výkonnosti – snížení důvěry ve vlastní schopnosti, úpadek pracovní kázně, neschopnost zvládat nároky života.
Plíživostí
Proces vyhasínání trvá vesměs několik let. Někdy si pracovník ani nepovšimne, že se jeho vztah k práci a k lidem, se kterými pracuje, změnil.
