Přístupy andragogiky k metodám a formám

6. Přístupy andragogiky k metodám a formám

Andragogickou problematiku uvádíme vedle problematiky odpovídající pe¬dagogice dospělých. Dokládáme tím autonomii obou disciplin a současně i dvojí přístup k jedné a téže realitě – celoživotní edukaci.
Předkládaný výběr z andragogiky se řídí jejími zvláštnostmi. Nejde tu tedy o ucelený systém poznatků, nýbrž o jejich výběr. Zatímco pedagogika dospě¬lých setrvává i při edukaci dospělých v návaznosti na některé koncepce školské (např. předkládá obecné struktury poznatků často bez praktických aplikací), andragogika užívá problémovou kumulaci cílů, obsahů i metod. Pedagogika dospělých se zaměřuje především na vědní základ exponovaných obsahů, and¬ragogika preferuje účelová propojení s konkrétním výstupem (aplikací).
Náš výběr jako výchozí předkládá problematiku tematického celku, integru¬jícího několik andragogicko-didaktických úrovní. Pak přistupuje k metodám edukačního působení, které koncepčně preferují akční tvorbu a volbu metod před jejich typologií. Projekce těchto a dalších přístupů ovlivňuje i organizaci a řízení edukace dospělých. Zvláštnosti andragogiky spočívají v současném ob¬dobí v řešení koncepcí, vztahujících se nejen k edukaci dospělých, ale i k dal¬ším aktivitám, na něž upozorňuje citovaná odborná literatura. Jde např. o inte¬grovanou péči o dospělé, oporu v poradenství aj. Zde zůstáváme především u edukačních aktivit pro dospělé, neboť při limitovaném rozsahu textu se lze jen s obtížemi vyrovnat se vzájemnými věcnými odlišnostmi andragogiky a pe¬dagogiky dospělých a jejich uspořádáním. V tomto vývojovém stadiu andrago¬giky tedy sledujeme úroveň již dosaženou i se zřejmými inovacemi. Lze soudit, že zde nacházíme dominantu jejího vývoje ve vztahu k praxi.