Normované sebevzdělávání by proto vždy mělo začínat psychologickou a pedagogickou diagnostikou

Normované sebevzdělávání by proto vždy mělo začínat psychologickou a pedagogickou diagnostikou, aby sebevzdělávající se jedinec mohl dostávat adresná doporučení. Sebevzdělávací cíle nelze „objektivně“ formulovat s vý¬chodiskem v látce, která má být osvojena. Sebevzdělávací cíle – zejména dílčí – musí tvořit individuum samo.
Tvorbě sebevzdělávací cílové struktury lze napomoci zjištěním, jaké perspek¬tivy má pracovník v organizaci a jaké šije přeje mít. Lze napomoci jejich tvor¬bě i zjištěním, jak pracovník využívá svůj volný čas, zjištěním jeho dosavadní¬ho vývoje a dalšími poznatky o něm samém.
Při volbě, tvorbě a rozhodování o sebevzdělávacích cílech se postupně zapo¬jují různé složky osobnosti sebevzdělávajícího se jedince. Zprvu jsou vnější i vnitřní motivy vázány dosavadní kultivací osobnosti, pak se jejich transforma¬ce váže na racionální složku psychiky a konečně se při relaizaci těchto cílů vý¬razně projevují volní dispozice. Každý, kdo se rozhoduje o tom, zda a jak se bude sebevzdělávat, začíná však růst. Organizace ho má v tom přinejmenším morálně povzbuzovat.
Cíle sebevzdělávání z hlediska organizace. Organizace má rozlišovat různé cílové struktury sebevzdělávání po celou dobu působení pracovníka v organi¬zaci. Jde tu zvláště o období nástupní praxe, kdy se pracovník seznamuje s or¬ganizací, jejím sociálním klimatem, normami jednání aj. Tyto cíle by měly zahr¬novat nejen příslušené věcné i operativní záměry, ale i motivaci pro příští obdo¬bí odborného růstu, které je nejdelší. V jeho průběhu by měly být vypracovány zvláště takové cílové struktury, které jsou vázány profesí. V třetím období od¬borného rozvoje by měly být cílové struktury zaměřeny k tomu, aby jedinec mohl převzít další odborné funkce – lektorskou, vedoucí aj.