A co čeští autoři – klasici?
A co čeští autoři – klasici? K těm nejstarším, kteří se těmito problémy zabývají, patří zejména na začátku 20.století představitelé brněnské sociologické školy. Především Inocenc Arnošt Bláha (1879 – 1960), který publikoval své názory v časopise Sociologická revue, který sám v roce 1930 založil. Z tohoto období je známá zvláště jeho publikace Sociologie dětství z roku 1927. V této knize vymezuje i pojem sociologická pedagogika: „Vývoj jedince je rezultátem spoluúčinnosti dvou činitelů: dědičnosti a prostředí. Moderní sociologie dovede dobře analyzovat vliv prostředí na jedince. Víme, že prostředí působí. Víme, že prostředí není jedno, že jsou mnohá prostředí. Ale nevíme dosud, jak to které prostředí působí. Vyzkoumat to se zřetelem k dítěti, to je úkol sociologické pedagogiky. Je v zájmu pedagogiky, aby toto výzkumné dílo bylo podniknuto“.
K okruhu brněnských sociologů patří i další profesor brněnské univerzity Emanuel Chalupný (1879- 1958), který celý čtvrtý díl své pětidílné sociologie věnoval otázkám výchovy nejen lidí, ale i zvířat. Je nutné upozornit i na fakt, že některé jeho myšlenky jsou stále moderní, někdy až téměř „antipedagogické“.
Mezi klasiky sociologie výchovy u nás můžeme zařadit i Karla Gallu, který publikoval v roce 1967 knihu Úvod do sociologie výchovy, její vznik, vývoj a problematika. Přestože tato publikace nese pečeť doby, ve které byla vydána, je poměrně precizním historickým pohledem na vývoj sociologie výchovy a její teorie.
