Nemůžeme čekat, že škola pozitivně ovlivní všechny problémy mimoškolního života
Nemůžeme čekat, že škola pozitivně ovlivní všechny problémy mimoškolního života. Ale každé cílené snažení se má odehrávat tam, kde reálně existuje. Škola musí být schopná nejen vyvodit důsledky ze změněných podmínek dětství, ale i tyto důsledky zohlednit ve své činnosti tak, aby dobře plnila své poslání. Vyučování je sice primárně založeno na institucionalizovaném poučování (analogie s průmyslovou výrobou – např. normalizovaný časový úsek, princip odborných předmětů, třídy podle věku, rozvrh hodin), je však nezbytné, aby se škola mnohem více zaměřila na rozšiřování samostatnosti a sebezodpovědnosti žáků, připravila se na výrazně vyšší využívání individuálního a sociálního učení.
Děti by měly ve školním prostředí zažít především stabilní lidské vztahy, inspirující učební podmínky. Úspěch závisí na vyučovacích formách, ale především na tom, jací lidé ve škole pracují, protože ti jsou pro úspěšnou práci školy primárně určujícím faktorem. Škola musí být formována soužitím za účelem sociálního učení a klimatu.
