2. Definování problému

2. definování problému – vymezení, zařazení do kategorie, někt. jasně definované = jasné, jednoznačné řešení, např. výpočet matematické rovnice), jiné nejednoznačně definované = nemají předem dané řešení či jich je více, obtížnější
– izomorfní problémy = takové, jejichž formální struktura je shodná, ale mají jiný obsah např. pro děti může být obtížné pochopit podobnost slovních úloh, je-li jejich obsah rozdílný či jsou-li v jiném kontextu
3. Formulování strategie řešení, tj. plánování dílčích operací – zkušenosti, pak nová
a) pokus-omyl – např. zkouším postupně všechny klíče než odemknu zámek, základem operantního podmiňování, zdlouhavé, často neefektivní
b) aplikace známého způsobu řešení – konvergentní myšlení (přímočaré hledání většinou jednoho správného či logického závěru, resp. řešení), strategie algoritmu (přesně vymezený postup, souhrn pravidel jsoucí předpokladem správného řešení)

Myšlení = mentální manipulace s různými informacemi (např.s kognitivními prvky, vjemy, představami atd.), které slouží k porozumění jejich podstaty a k analýze různých souvislostí a vztahů, na jejichž základě odvozujeme určité závěry.
Pojem = kategorie (třída) určitých objektů (jevů), jejich vlastností a vztahů, které mají společné podstatné znaky. Některé lze vymezit např. definice trojúhelníku, jiné jsou zařazovány na základě jejich vztahu k prototypu.
Prototyp = vzor, nejreprezentativnější varianta kategorie.
Kategorie = skupina či třída jevů určitého třídícího hlediska. Základní a nejobecnější pojem vědy.
Úsudek = zákl.myšl.proces, rozumová operace, při kt. se z daných soudů vyvozuje soud nový, závěr se vyvozuje z předcházejících výroků, tzv.premis.