Transcendentální analytika

Transcendentální analytika
– apriorní formy názoru – pravidla vytváření soudů i pojmů
– 12 kategorií – apriorní formy rozvažování (tvoří pojmy a soudy)
Prostor + čas = názor = kategorie = pojem = soud = úsudek = názor

Smysly, rozvažování
– máme i apriorní formy rozvažování ( = KATEGORIE, inspirace Aristotelem ):
KVANTITA, KVALITA, KAUZALITA,MODALITA (způsob existence), RELACE (vztah)
– v rámci kategorií existují i 3 podkategorie ( př. kvantita  veškerost, částečnost, jedinečnost )
– otázka: existuje čistá přírodověda? ( tzn. existuje apriorní poznání v přír. vědách? )
– už před apriorní zkušeností existuje kauzalita ( je nám vrozená ) – nemusíme jevy pozorovat, abychom zjistili, co je příčinou a co účinkem  vztah mezi nimi je předem dán;
– ano, existuje

Transcendentální dialektika
– Kopernikánský obrat – člověk přírodě zákonistosti aktivně dává sám, nejsou v přírodě obsažené
– otázka: existuje čistá metafyzika?
– metafyzika: přesahuje oblast poznání ( transcendentální ) zabývá se podstatou světa obecně a jevy přesahující lidské chápání – Bohem, duší
– nelze tvrdit absolutní pravdu ( nemám předchozí smysl. poznání )
–  neexistuje čistá metafyzika – dostáváme se za hranici pojmů, soudů…
– metafyzika nemá apriorní pojmy prostor a čas a pojem názor
– v metafyzice neexistují syntetické soudy ( sice usuzuji, že Bůh je, ale nemám o tom smyslový materiál )
3 regulativní idee – vedou člověka k úsudku:
1) idea duše – týká se subjektu ( člověka samého), subj. jednota
2) idea světa – týká se objektu ( světa ), obj. jednota
3) idea Boha – spojení subjektu a objektu

„věci sami o sobě“ – pro člověka nepoznatelné, i přesto, že ho vedou k úsudku ); nemohou být dokázány, ani vyvráceny, lze v ně pouze věřit
antinomie – neřešitelné rozpory v existenci Boha (ano/ne?)