Racionalismus

– rozvoj na kontinentě ( hlavně Francie ) v 17. a 18. století
– smysly klamou: poznáváme rozumem
– člověk se rodí s vrozenými ideami ( obecně se přijímají jako pravdivé: existence Boha, matematické zákony )
– vzorem matematika ( přesné vyjádření )
– hlavní metodou je spekulace ( logické odvozování )

René Descartes ( 1596 – 1650 )
– z bohaté rodiny; hodně cestoval ( i v Praze )
– považován za zakladatele novověké filozofie
– ovlivněn matematikou a analytickou geometrií
– celý život trpí chorobou
– dílo: Rozprava o metodě, Úvahy o první filozofii

– narodíme se s nějakými vrozenými ideemi, kritériem vrozeného je to co jasně chápu, co beru jako samozřejmost
o matematické axiony
o idea Boha
o morálka…

Zpochybňuje poznatelnost světa  překonává skepsi vědomým svého myšlení: „Myslím tedy jsem.“ ( cogito, ergo sum ) – zjistil, že ho smysly klamou nic není dokazatelné.
Metodická skepse – skepsi chápe jako prostředek, kterým se dobere závěru
– 1.jistota: kterou má – vevnitř něho je produkt pochyb podstatou myšlení je věc myslící
1) res cogitanz ( věc myslící ) – myšlení, duše; jediná jistota ( o všem je možné pochybovat, ale myšlení je v člověku, tím, že pochybuje )

= existuje myslící duch – důkaz:
ontologicko-kauzální důkaz Boha – člověk se rodí s vrozenou ideou Boha, kterou mu dal sám Bůh, protože člověk jako bytost nedokonalá by sám nemohl vymyslet bytost dokonalou; Bůh ( příčina )  pojem Boha ( účinek )
– co je podstatou hmotného světa??
–  prostorovost (res extenza)
2) res extenza (věc prostorová ) – podstata hmotného světa; prostor = podstatou hmoty,
je do něj fixována; Descartes se přenáší přes svou
pochybnost v hmotný svět díky víře v Boha a tvrdí, že
i hmotný svět existuje, protože Bůh by nemohl klamat
– dualista ( ale tvrdí, že duch a hmota jsou na sobě nezávislé – na rozdíl od Aristotela ten tvrdil, že látka a forma jsou jednotou)
– zkoumá vztah těla a ducha:
– člověk je spoluprácí res cogitanz a res extenzy, věc ne
– nedokáže ale vysvětlit, jak spolupracuje myšlenka a hmota