Obecná charakteristika pojmu náboženství

Obecná charakteristika pojmu náboženství:
– jev, kdy je na jedné straně člověk a na druhé „něco“ člověku nadřazeného, absolutně jiného, posvátného – duch, bůh či bozi, princip apod., zkrátka transcendentno
– náboženství je pak reálný, životní, osobní vztah člověka k tomuto transcendentnu

Původ náboženství:
– evoluční hypotéza – náboženství vzniklo na počátku lidstva jako pokus pochopit svět a vlastní život
– některé filozofické směry (fenomenologie, strukturalismus, existencionalismus či psychoanalýza) nehledají původ náboženství v čase, ale v lidské psychice, řeči, kulturní paměti, existenci samé, odkud náboženství stále znovu vyrůstá, bez ohledu na historicko-sociální kontext

Typologie náboženství:
– teistická (osobní) – za transcendentno je považován bůh nebo bozi
– monoteistická – jeden bůh (křesťanství, judaismus, islám…)
– polyteistická – více bohů (hinduismus, antická náboženství Řecka a Říma…)
– neteistická (neosobní) – za transcendentno je považován princip (taoismus)

– západní (prorocká) – bůh se lidem zjevuje mimo lidského ducha
– kladný postoj ke světu, základní vlastnost je dobrota
– usiluje o vykoupení či proměnu tohoto hříšného světa
– judaismus, křesťanství, islám…
– východní (spasitelská) – člověk nachází boha uvnitř sebe
– záporný postoj ke světu
– pokouší se osvobodit duši z věčného koloběhu znovuzrození a převtělování
– hinduismus, buddhismus