Immanuel Kant, kategorický imperativ
Immanuel Kant, kategorický imperativ
– Němec; 1724 – 1804; celý život strávil v Královci v Prusku; všestranný – filozof, politika, matematika
– doktorát z metafyziky, logiky – propracovanost děl
– nikdy se neoženil ( „ženy prý odvádějí od vědeckého života“ )
– celý život hledal hranice a principy poznání
– „Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně“ – shrnutí snahy najít hranice vnímání
dílo: Kritika čistého rozumu ( = rozum poznávací )
Kritika praktického rozumu ( = etika, rozum používaný v běžném životě )
Kritika soudnosti ( = shrnutí obou předcházejících kritik )
K věčnému míru – myšlenka evropské integrace a organizace udržující mír
– všechna díla velmi rozsáhlá ( píše z nich výtahy )
– podle Kritiky čistého rozumu rozdělení Kantova života na 3 období:
1) Předkritická fáze ( do r. 1781 )
– centrem pozornosti přírodní vědy, ne filozofie
– zkoumá sluneční soustavu; navazuje na Newtona a dál rozvádí jeho teorie existuje síla dostředivá i odstředivá ( tangenciální ), na rozdíl od Newtona tvrdí, že odstředivá síla nemá božský původ, ale je také matematicky vysvětlitelná ( nezávisle na Kantovi objevuje Francouz Laplace ) Kant – Laplaceova teorie
– větší planety = shluk částic s větší hustotou vysvětluje velikost planet podle hustoty
2) Kritická fáze ( od r. 1781 )
– začíná se věnovat filozofii
– dogmatický racionalismus – představitel Christian Wollf; cokoliv, co lze rozumově vysvětlit je pravda ( i když to smysly vyvrací )
– Kant podléhá dogmatickému racionalismu; posléze ho Hume přivádí k empirismu při poznávání se uplatňuje rozum i smysly (jedna složka bez druhé poznávat nemůže)