Socializace pro povolání má dvojí funkci

Socializace pro povolání má dvojí funkci:
 Technicko – hospodářská (pokud jde o kvalifikaci např. učně pro jeho role a pozice v povolání)
 Společensko – politická (pokud jde o odstranění sociálních nerovností, popř. dosažení politické zralosti)
Obě funkce mají na zřeteli kritérium spravedlivých šancí. To platí jak s ohledem na rovnocenné (ne stejné!) požadavky na učně a gymnazisty, tak i s ohledem na stejně kvalitní vzdělání všech učňů ve veškerých odvětvích a podnicích.
Můžeme hovořit i o tzv. kvalifikační funkci socializace v povolání – požadavek, aby byly rozvíjeny ty osobnostní znaky důležité pro povolání, které umožňují nebo ulehčují chování v zaměstnání. Potřebné požadavky na rozvoj osobnosti vyplývají jednak z hlavních funkcí společensky organizované práce (výroba, odbyt, služby, správa), a jednak z forem jednání typických pro jednotlivá zařízení ( technické jednání, strategické jednání, komunikativní jednání).
Aby mohli jednotlivci splnit normy svých rolí v povolání, musí mít následující osobnostní předpoklady:
 Technická inteligence. Je potřebná především při zacházení s věcmi a symboly, tedy pro povolání v oblasti výroby, správy a částečně pro oblast distribuce.
 Komunikativní kompetence. Vztahuje se v první řadě na zacházení s obchodními partnery, je potřebná pro povolání, ve kterých hraje důležitou roli styk s lidmi.
 Motivace k učení a výkonu. Tento znak je důležitým předpokladem všech povolání. Protože však vyplývá především z poskytnutí přiměřeného prostoru pro samostatné jednání, zůstává často pouhým předpokladem.