Skupina primární a sekundární

Skupina primární
Je charakteristická intimními vztahy, závislostí, uspokojováním fyziologických a psychických potřeb a emocí. Dochází v ní k prvnímu sociálnímu učení. Je to typ skupiny, který je charakteristický intimním spojením tváří v tvář a úzkou kooperací. Základními znaky jsou interakce tváří v tvář, difúznost a nevymezená interakce, relativní stálost, sympatie a vzájemná identifikace („My“). Typickým příkladem takovéto skupiny je rodina. Členství nevzniká z nějaké vnější pohnutky, ale jen na základě uspokojení z členství, z vlastní vůle a poměrně dlouho tyto skupiny trvají. Pokud dosáhnou nějakého cíle, nemusí zaniknout.
Název tedy vychází z toho, že jde o první a prvořadý činitel socializace. Na prvním místě jde o rodinu, přátelství, ale také vrstevnickou skupinu, sousedství a někdy i pracovní skupinu.
Skupina sekundární
Vzniká většinou náhodně, např. při plnění uloženého úkolu, i zde ale vznikají citové vztahy. Jde o různé zájmové kluby, pracovní skupiny jako je školní třída, sportovní týmy. Vyznačuje se náhodnými vztahy a ty jsou důsledkem spíše nějakého zájmu, úkolu než trvalosti a citových pout. Ale i v těchto skupinách mohou vznikat citové vazby. Potřeba sociálního kontaktu mezi jedinci je silná. To neznamená, že tato skupina nemůže vykazovat určité znaky primární skupiny, některé znaky vykazuje (kooperace). Je to typ skupiny, se kterou se z hlediska socializace jedinec setkává časově v druhém sledu. Jde o časově druhotnou skupinu. Má pro člověka (jeho potřeby a cíle) a jeho sociokulturní vývoj „druhotný“ význam.
Lze ji definovat i trochu jednodušeji (Szczepański, 1963): jsou to skupiny různého druhu, zorganizované pro dosažení určitého cíle, ve kterých převažují, nebo lépe řečeno, ve kterých mají zásadní význam věcné styky, nejčastěji zprostředkované.