Výchovné činnosti třídního učitele a sebereflexe učitelova výchovného působení

6. Výchovné činnosti třídního učitele a sebereflexe učitelova výchovného působení
Pojmy: výchovná diagnóza, anamnéza, prognóza, úkoly třídního učitele, proces sebereflexe, vnitřní dialog, fáze sebereflexe, učitelův deník

Výchova = vztah mezi vychovávaným (žákem) a vychovávajícím (učitelem, vychovatelem, rodičem), který je určován výchovnými cíli a situací obou činitelů-schopnostmi, vlastnostmi, motivy, potřebami,
Výchovná situace – učitel působí na žáky v invencích vých. cílů, působí svou osobností, svým příkladem, nepoučuje, ale nutí žáka, aby jednal a bral za svá rozhodnutí odpovědnost.

Aspekty v činnosti vychovatele:
– anamnestické – to, co bylo – rozpomenutí
– diagnostické – to, co právě je
– prognostické – to, co bude či by mohlo být

Roviny pedagogické diagnózy:
1. mikrodiagnóza – spjatá s praktickou činností krátkodobá, reflexivní, úzce spjatá s žákem,
2. základní, denní diagnóza – komplexnější, sledováním žáků v dalších předmětech,
3. zevšeobecňující – výsledkem dlouhodobého pozorování, často má podobu charakteristiky

Z hlediska informačního členíme diagnózu na:
– neoficiální, neformální – učitel ji dělá pro sebe,
– oficiální, úřední – pro potřeby rodičů, dalších učitelů, institucí, také žákům

Prognostické metody:
1. zkoušky (ústní, písemné),
2. metody analýzy (úkolů a úkonů žáka, výsledků činnosti),
3. didaktické testy,
4. metoda rozhovoru,
5. pozorování žáka (orientační – příležitostné; dlouhodobé; pozorování žáka v kritické – mezní situaci,
6. dotazník,
7. retrospektivní metoda,
8. rozbor pedagogické dokumentace.