Psychologie řeči
7. Psychologie řeči. Řeč a jazyk. Kognitivní styl. Poruchy řeči z psychologického hlediska. Afázie. Kultura řečového projevu. Psycholingvistika.
Psychologie řeči
Sociálně žijící bytosti, lidé a některé druhy zvířat, mají potřebu dorozumívat se, tj. sdělovat si určité informace, např. o hrozícím nebezpečí. Sdělovat si přání, výzvy, prosby, vlastní postoje je výsadou sdělování mezi lidmi. taková sdělení se nazývají komunikace a uskutečňují se v různých formách: určité druhy hmyzu komunikují pomocí pachů nebo dotyků, antropoidní opice a jiní živočichové pomocí neartikulovatelných zvuků, ptáci pomocí “zpěvu”, včely pomocí zvláštního tance apod.
Specificky lidské formy komunikace jsou:
1. nonverbální (gesta a jiné formy chování, v nichž je sdělována reakce na něco nebo nějaký úmysl, a obrazová reprezentace)
2. verbální ( mluvená a psaná řeč)
Komunikativní systémy se nazývají řeč, v tomto smyslu můžeme hovořit o řeči zvířat nebo o “řeči těla”. Verbální forma řeči užívaná určitou společenskou skupinou se nazývá jazyk a má určitou národní formu (čeština, němčina, ruština apod.). Lidská verbální komunikace mluvená a psaná řeč se postupně vyvíjela z neverbálních forem komunikace nejprve jako mluvená a později jako psaná řeč. Také národní jazyky se historicky vyvíjely a vyvíjejí, některé slovní výrazy mění svůj význam a jiné vznikají, další opět zanikají (v češtině např. slova přehršle, luzný apod.). Jazykové sdělování je doprovázeno užíváním gest a jiných behaviorálních forem komunikace neverbálního druhu (mimický výraz a další) a je dotvořováno emočním tónem a situačním vztahem.
Řeč je tvořena systémem znaků, tj. jevů, které v mysli zastupují jiné jevy. Jazykový znak tvoří slovo, které má stránku smyslovou (u mluveného slova zvukovou, u psaného slova obrazovou) a obsahovou, tj. vyjadřuje určitý význam, něco označuje, a to buď jednotlivinu, nebo celou třídu objektů (např. slovo “stůl” zastupuje určitou kategorii věcí označovaných jako stoly, ve výrazu stůl v naší jídelně pak konkrétní jednotlivý stůl.
Jazykový znak, na rozdíl od jiných znaků, obsahuje zobecněné poznání, a není proto jen zprostředkovatelem sdělování, ale poukazuje i na vztah jazyka a poznávání. Umožňuje operace s jazykovými znaky ve formě vnitřní řeči, které jsou označovány jako myšlení je to tedy myšlenkové zpracování systémů věcí, dějů, jejich vlastností a vztahů mezi nimi. Proto platí, že jazyk je úzce spjat s lidským myšlením a že je pravděpodobně především hlavním nástrojem myšlení.