Problematika charakteru a vůle

Problematika charakteru a vůle
Charakter- otázka etiky a pedagogiky, je chápán v celosvětové psychologii různě.
-v českém jazyce má dost morální nádech
-je jím mravně zhodnocená osobnost
– němci to chápou jako osobnost (kniha lidoznalectví, co má znat z psychologie
holič, číšník,…-praktické
2. pojetí v češtině je ve smyslu charakteristiky člověka, tj. vlastnostmi,
kterými je člověk určen jako jedinec.
-často prolínán současně s temperamentem, pak se označuje jako povaha
– charakterové vlastnosti se dělí do 3 skupin:
1) vztah lidí ke společnosti-ohleduplnost, obětavost
2)charakterové vlastnosti vyjadřující vztah k práci, činnosti
3)charakterové vlastnosti vyjadřující vztah k sobě samému-skromnost,sebekritičnost, sebedůvěra
-charakter se projevuje a vytváří v zátěžových situací (“ V nouzi poznáš
přítele“)
-V zátěžových situacích se ovšem chováme mnohdy atypicky ( např. někoho
přejedu a i když bych to nikdy neudělala, tak ujedu z místa nehody)
-charakter můžeme vychovávat, podléhá zákonům učení, měli bychom člověka naučit,
jak se chovat v určité zátěžové situaci
-charakter může onemocnět=charakteropatie.-lidé se zvláštní motivací,
potřebou.

VŮLE
-nejvyšší volný akt=sebevražda
-behavioristé tedy mluví o rozhodovacích procesech
-volný akt končí rozhodnutím nebo provedením
-vůle se dá cvičit
-abvůlie-neschopnost se rozhodnout, ztráta vůle
-hipovůlie-malá vůle-nemůžu se rozhodnout
-s vůlí souvisí konflikt=střetnutí dvou sil