Poznávání osobnosti
29. Poznávání osobnosti. Anamnéza, diagnóza, prognóza. Modely diagnózy osobnosti. Problémy s poznáváním osobnosti. Psychodiagnostika. Psychometrika. Individuální rozdíly mezi lidmi.
Poznávání osobnosti zahrnuje psychodiagnostika, která zahrnuje diagnostiku jedince, případně dalších osob (např. manželského partnera) a identifikaci etiologie případu, tj. vnějších činitelů, které se na jeho vzniku podílely. Je třeba vyjít z teze, že klinické případy vznikají z konfrontace potřeb jedince a vnějších tlaků, jimiž byl, a v případě je, vystaven. Osobnost a její životní situace tvoří jednotu a z tohoto faktu je třeba vycházet i v psychodiagnostice. Psychologické vyšetření individuálního případu vychází z předběžných informací, které se označují jako anamnéza.
Anamnéza – zahrnuje údaje o jedinci, jenž je předmětem vyšetřování, a o jeho životním prostředí. Údaje jsou získávány od osob, které jedince znají (rodiče, učitelé, spolupracovníci, manželský partner aj,) a také od jednotlivce, který je středem našeho zájmu, šetření (tzv. subjektivní anamnéza). smyslem anamnézy je identifikace možných činitelů uplatňujících se v daném případě, a proto se zaměřuje na získání informací, které jsou pro něj relevantní. Anamnestické údaje slouží k formulaci psychologické hypotézy, případu, která se pak dalším vyšetřováním buď vyvíjí a koriguje, nebo opouští, aby se vytvořila hypotéza jiná. Následuje přímé psychodiagnostické vyšetření.
Diagnóza – rozeznání nemoci a její pojmenování. Stanovení dg. je předpokladem správné léčby. vychází ze základních příznaků nemoci a posouzení okolností, které by s nimi mohly být v příčinném vztahu. Někdy může být stanovení dg. obtížné a vyžaduje i opakovaná vyšetření. Kromě pojmenování se užívá i číselných kódů mezinárodní klasifikace nemocí.
Prognóza –předpověď průběhu a zakončení nemoci. vychází z typu pokročilosti onemocnění, věku a z celkového stavu nemocného (včetně přítomnosti dalších nemocí) i z existence léků a možnosti použití. Prognóza závisí na mnoha faktorech včetně těch, které může ovlivnit sám pacient – svou ukázněností v léčbě, správným užíváním léků, psychickým laděním (víra a snaha) apod. U většiny chorob je zlepšována včasnou a správnou diagnózou. Některé chronické onemocnění nelze vyléčit, ale přitom nemusejí představovat vážnější ohrožení života.
