PEDAGOGICKÁ KOMUNIKACE
PEDAGOGICKÁ KOMUNIKACE. VERBÁLNÍ A NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
Ped. kom. – vzájemná výměna informací (poznatků, názorů, pocitů a postojů) mezi všemi účastníky ped. procesu. Zprostředkovává také emocionální stavy, mezilidské vztahy a postoje.
Ped. kom. je zaměřena na dosažení ped. cílů, má zpravidla vymezený obsah, probíhá s ohledem na sociální role účastníků a respektuje stanovená pravidla. Úroveň ped. kom. ovlivňuje efektivitu ped. práce. Kultivované vyjadřování a především citlivé a taktní jednání a vystupování ped. pracovníků pozitivně ovlivňuje následnou reakci a činnost žáků
Tři typy ped. kom.:
• Kom., kterou si pedagog může předem promyslet a připravit (adresát – komu je sdělení určeno, cíl kom. – čeho chceme dosáhnout, Obsah – vymezení toho co budeme sdělovat, forma – jakým způsobem to budeme sděl., podmínky – čas, akustika, rozmístění účastníků,..)
• Kom., která se dá připravit jen orientačně
• Nepřipravená kom., odehrávající se v jedinečných a neopakovatelných situacích – klade vysoké nároky na schopnost okamžitého „vzhledu“ do nové situace, rychlé vyhodnocení podmínek, na rozhodnost i rozvážnost, ale především na pohotovost, citlivost a takt komunikaci za strany pedagoga.
Ped. kom. by mělo v každé situaci charakt.: klid, takt, citlivý přístup, pohoda, vzájemná důvěra, orientace na pozitivní jevy a stránky a vlastnosti, tolerance, snaha o porozumění ostatním, trpělivost, objektivita
Ped. kom. by neměla být jednostranná. Ve vzdělávací činnosti hovoří pedagog a žáci – posluchači – jednosměrná komunikace. Ped. by se měli více orientovat na intenzivní obousměrnou komunikaci.
Práva pedagoga a žáka v oblasti komunikaci jsou značně rozlišná, žák má podstatně méně práv (výjimkou jsou alternativní školy)
tři způsoby kom – verbální, neverbální, jednáním, činností – v pedagogice se prolínají
Verbální komunikace – rozlišit stránka obsahová a formální. Obsahová stránka: srozumitelnost, obsahová přiměřenost. Formální stránka: hlasitost(závisí na počtu žáků, rozmístění, významu sdělování, atmosféře,…), dynamika(zesilování a zaslab. hlasitosti), rychlost, intonace(melodie řeči), správné frázování(udržování stejného rytmu řeči), emocionalita
Neverbální komunikace – je součástí verb. kom., jde o sdělování pohledy(řeč očí), výrazy obličeje(mimika), pohyby(kinetika), fyzickými postoji, gesty(gestika), dotykem(haptika), přiblížením a oddálením(proxemika), úpravou zevnějšku a prostředí. + př.
OTÁZKA, JEJÍ FUNKCE, VLASTNOSTI, TYPY OTÁZEK, TECHNIKA KLADENÍ OTÁZEK
Otázka: základní stavební prvek verbální pedagogické komunikace, představuje impuls k činnosti, k přemýšlení, podnět k aktivizaci poznávacích, citových a volních procesů žáka. Otázka navozuje činnost žáka, řídí a usměrňuje činnost žáka žádoucím směrem
Požadavky na formulaci otázek: Jasná a srozumitelná ot., stručná, výstižná a přesně formulovaná. Žádná odpověď na otázku by neměla zůstat bez odezvy, bez reakce toho, kdo otázku položil!
Základní kladení otázek ve výuce: Otázka – zahrnovat jeden problém, logicky na sebe navazovat ot., kladeny v promyšleném pořadí, chceme-li zapojit všechny žáky, nejprve otázka, pak vyvolat žáka, ot. klademe přiměřeným tempem, přiměřený čas na odpověď, střídavě vyvolat všechny žáky.
Taxonomie učebních otázek (D. Tollingerová): úlohy vyžadující pamětní reprodukci poznatků, vyžadující jednoduché myšlenkové operace s poznatky, vyžadující složité myšlenkové operace s poznatky, vyžadující tvořivé myšlení, vyžadující sdělení poznatků.