Jako reakce na reformaci vzniká protireformace

Jako reakce na reformaci vzniká protireformace. Jde o období od 2. poloviny 16. století do konce 17. století. V letech 1545-1563 zasedal Tridentský koncil. Vymezil učení katolické církve a uznal existenci protestantismu. Tím byla potvrzena roztržka uvnitř západokřesťanské církve a začal boj proti reformaci. Protireformace je spojena s jezuitským řádem, který založil r. 1534 španělský šlechtic Ignác z Loyoly (1491-1556). Řád byl potvrzen papežskou bulou v roce 1540. Oficiální název řádu je Tovaryšstvo Ježíšovo, neboli Societas Jesu. Řád měl za úkol boj proti reformaci a šíření víry v nově objevených zemích, tedy misionářskou činnost. Jezuité.
Za hlavní prostředky působení na lidi považovali jezuité kázání, zpověď a výchovu.
Jezuitské školství ovlivnilo celou katolickou Evropu. Jezuité se věnovali hlavně střednímu a vyššímu školství. Založili celou síť škol nového typu, internátní jezuitské koleje (v Praze např. Klementinum, dále koleje v Brně, Olomouci aj.) Byly to bezplatné řádové školy. Obsah, organizace i metody výuky byly dány školním řádem, který se nazýval Plán a organizace zaměstnání. Platil od roku 1599 až do roku 1832. Základem vzdělání byla latina a náboženství a sedmero svobodných umění. Zastoupeny však byly i reálie. Pozornost byla věnována i tělesné výchově, jízdě na koni, plavání a hrám. Ve výuce byly využívány i divadelní hry. Učivo bylo podrobně naplánováno na roky, měsíce, týdny i dny. Každá hodina byla metodicky propracována. Učitelé pracovali se žáky individuálně. Měli za úkol co nejlépe je poznat. A získat jejich důvěru. Učení mělo být příjemné, střídané přestávkami. Kázeň bylo mírná. Nebyly tělesné tresty, jen slovní důtky. V počátcích se používalo potupných znamení, ale od nich se časem upustilo.
Jezuité si systematicky vychovávali ze svých řad další učitele. Nejnadanější studenti po absolutoriu učili v nejnižších ročnících, museli psát podrobné přípravy na hodiny a vést si pedagogické deníky. Zkušení učitelé u nich hospitovali a hodiny pak s nimi rozebírali. Při práci se zaostávajícími žáky pomáhala soustava monitorů ( pomocníků učitele). Motivaci žáků k učení zvyšovalo hojné využívání odměn pro výborné žáky. Zkoušky byly veřejné. Jezuité se též snažili o spolupráci s rodinami. Rodiče mohli hospitovat ve výuce.
Vedle jezuitského řádu působily v oblasti vzdělávání i další řády. Jsou to např. piaristé, Řád zbožných škol (Ordo scholarum piarum). Založil ho r. 1597 Josef z Kalasance (Calasanzy). Piaristé vyučovali spíše na školách nižších.
Ve Francii založil r. 1684 sdružení Školních bratří Jean Babtiste de la Salle. Tento řád se zaměřil na péči o děti z chudých poměrů. Školní bratří se starali též o děti opuštěné, postižené a vězněné. Zakládali též ústavy pro vzdělávání učitelů a nedělní řemeslnické pokračovací školy. Na svých školách pečovali o rozvoj mateřštiny a vyučovali reáliím.