Zastavíme se krátce u prvních dvou, jak je pojímá R. Schaefer

Zastavíme se krátce u prvních dvou, jak je pojímá R. Schaefer: „Výchova a vzdělání latentně fungují jako podpora sociální a politické integrace tím, že transformuje populaci složenou z rozdílných rasových, etnických a náboženských skupin ve společnost, jejichž členové mají do určité míry společnou identitu.” (Schaefer, 1989, s. 444). Tj. děti pocházejí z různého prostředí, mají velmi různé rodinné zázemí, jsou do jisté míry „unifikovány”, a to především díky výchově a vzdělání ve škole, kde s větším či menším úspěchem přejímají většinou shodné informace, hodnoty, normy. To znamená, že do světa dospělých vlastně vstupují více integrované než jejich rodiče, protože řada rozdílů byla již smazána. Tato integrativní funkce nám může v americké podobě připadat poněkud vzdálená, ale vzpomeňme si na školní praxi doby socialismu, kdy unifikace vyučování byla tak silná, že bylo možné podle data s velkou určitostí říci, co se učí (obsah i téma) např. v osmých třídách základní devítileté školy v hodině občanské nauky či dějepisu v celém Československu. Funkce tohoto přístupu byla jasná: sociální a politická integrace podporována výchovou a vzděláním přispívá k sociální stabilitě a konsensu.
A jak funguje podle Schaefera funkce zajišťování sociální kontroly? Ve škole jsou děti vedeny k přejímání takových vzorců chování, které jsou považovány z hlediska jejich budoucího začlenění do světa dospělých v rodině i v zaměstnání za nezbytné. Učí se normám, hodnotám, sankcím, které společnosti a institucím umožňují sociální kontrolu – učí je pořádku, disciplíně, přesnosti, plánování… Školy zde mají své důležité místo, podle některých spíše nešťastné. To tehdy, když ticho a řád jsou cílem veškerého snažení učitelů, místo aby byly jen podmínkou pro kvalitní práci. Tato přílišná poslušnost se může stát zvykem až do dospělosti.
Přidáme ještě některé možné latentní funkce školy (J. Coleman, D. Cressey,1987), ale raději výčet ukončíme, protože není cílem tohoto přehledu vyjmenovat všechny:
 Redukce nezaměstnanosti: škola drží milióny mladých lidí mimo trh práce a absorbuje ty, kteří nejsou potřební v ekonomice.
 Zachování třídního systému společnosti: školy reprodukují sociální nerovnost.
 Škola jako činitel sociální kontroly: poskytuje mladým lidem aktivitu, strukturují jim i volný čas a nenechávají je “na ulici”.
 Škola jako prostor pro naplňování sociálních a rekreačních potřeb mladých lidí: školy podporují, už samotnou svou existencí, přátelství mezi vrstevníky, produkují kulturu mládeže a jsou místem kultury mládeže.