James (1968) pak ve své stati poukazuje na některé zprávy skrytých osnov organizace školy

James (1968) pak ve své stati poukazuje na některé zprávy skrytých osnov organizace školy:
 soupeření namísto spolupráce;
 nadřazenost spíše než rovnost;
 nesouvislé učení spíše než souvislé;
 učení spíše nepříjemné než radostné;
 učení převážně probíhající posloucháním ve skupinách;
 fragmentované poznatky.
Na závěr se budeme věnovat organizaci komunikace ve třídě. Pedagogická komunikace, do které tento fenomén spadá, je jednou ze součástí běžné sociální komunikace, ale má svá specifika, odvozená ze zvláštností vztahu mezi prostředím –vychovávaným – vychovatelem. Pedagogická komunikace skrývá mnoho poselství a zpráv, a to jak pro žáka, tak pro učitele. Pedagogická komunikace se řídí zvláštními pravidly, která rozhodují o jejím průběhu. Ve vztahu učitel – žák jsou tato pravidla uplatňována a respektována.
Podle P. Gavory (1988) z bratislavské Pedagogické fakulty má učitel při komunikaci tato práva:
 kdykoli si vzít slovo, přerušit žáka;
 mluvit s kým chce: s jednotlivcem, skupinou, celou třídou;
 mluvit o čem chce, tedy rozhodovat o tématu komunikace;
 mluvit v rámci vyučovací jednotky jak dlouho chce, někdy i přes zvonění;
 mluvit v prostoru učebny, kde chce;
 mluvit v pozici, kterou považuje za vhodnou, vsedě, obrácen zády ke třídě, ve stoje…
Žák má při komunikaci ve vyučování pouze právo:
 mluvit jen tehdy, když mu učitel udělí slovo;
 mluvit jen s tím, kdo mu byl určen;
 mluvit jen o tom, co mu bylo určeno;
 mluvit jen tak dlouho, jak mu bylo určeno;
 mluvit jen na místě, které mu bylo určeno;
 mluvit v pozici, která mu byla stanovena.
Tyto závěry jen potvrzují názory i jiných zahraničních pedagogů, že stávající a převažující způsob pedagogické komunikace je problematický, neumožňuje žákům dostatečně projevit jejich vlastní aktivitu a iniciativu.