Scholastika ( 8. až 15. stol. )

Scholastika ( 8. až 15. stol. )

– epocha středověké filozofie

dělení: a) raná ( 8. až 12. stol. )
b) vrcholná ( 13. stol. )
c) pozdní ( 14. až 15. stol. )

– souvisí se vznikem církevních škol ( „scholé“  scholastika; vznik při klášterech nebo katedrálách );
– Francká říše – Karel Veliký shledává, že jeho kněží jsou nevzdělaní tak začíná svolávat vzdělané kněží např. Alkuin z Yorku zakládá 1.církevní školu v Tours;

o Raná (8. – 12. století) – vznik specifického postupu – rozhodujícím kritériem pro tvrzení je bible. Vědecká metoda je pouze „pro et contra“
o Vrcholná (13. století) – církev má již své pozice, vzniká však Islám a Arabové studují Aristotela (církev ho odmítala, ale později trochu upravila a užívá..) Aristotelovo učení přizpůsobuje Tomáš Akvinský. Největší doba temna pro filozofii je součástí křesťanství
o Pozdní (14. – 15. století) – důraz na vědu, hlavní rozvoj v anglii, pomáhají rozdělení náboženství a filozofie, ta se stává opět samostatnou  připravena půda pro renesanci.

– prohlubování znalostí antické filozofie ( Platón, Aristoteles )

metoda scholastické filozofie: pro et contra ( pro a proti ) – porovnávání argumentů pro a proti určitému názoru; argumenty brány hlavně z výroků význačných církevních osob, ani ne tak ze skutečnosti; vypracoval Abelard