Aristoteles
– věnoval se etice:
– cílem života je blaženost (eudaimona)
– člověk jí dosahuje pěstováním duševního a mravního štěstí
– hlavním úkolem člověka je uskutečňovat původní dobrotu své podstaty
– v etice i politice je nejdůležitější rozum
– člověk se k dobru vychovává
– věnoval se i politice:
– kritika Platona – je nereálné, aby se člověk vzdal touhy vlastnit
– stará-li se člověk dobře o svůj majetek, pak z toho může profitovat i stát
– se svými žáky porovnával 158 ústav městských států
– pokud člověk usiluje o dobro, pak i nejlepší stát je ten, který usiluje o dobro svých občanů
– člověk je tvor společenský (zoon politicon) a bez státu nemůže existovat
– dokonalý stát nevzniká budováním nového, ale zlepšováním, zdokonalováním již existujícího
– dobré formy státu: monarchie, aristokracie, politeia (vojenská demokracie, kde je dostatek zemědělců, kde se občané střídají ve vojenských i civilních úřadech a učí se poroučet i poslouchat)
– zvrhlé formy státu: tyranie, oligarchie, demokracie (tzv. ochlokracie – vlády lůzy; lidé, kteří nemají schopnosti vládnout, ale mají tu možnost)
– patriarchální teorie státu (panovník jako otec rodiny)
